Helmut Rellergerd

Hrdina mého dětství. Poprvé jsem se s ním setkal tak v osmi letech, ale to jsem tomu ještě vůbec nerozuměl. Po několika dalších letech jsem ho znovu objevil a od dvanácti ho hltal ve velkém. V devatenácti mi lezl na nervy a teď se k němu zase vracím. Pro člověka, který stráví dvě a půl hodiny denně v autobuse, je tohle ideální čtení.

Pro přehled o vydaných dílech JS
http://gruselromane.de/frames/sinclair/romane/romane.htm (německé díly 1-1700)
http://www.sinclair.ic.cz/spoj/finalstart.html (české díly 1-500)

Na Darkova Johna Sinclaira nedám dopustit. Když jsem byl mladší, tak ho kupovala babička a pak mi ho dávala přečíst. Pak jsme ho nemohli sehnat a zapomněli na něj. Nedávno jsme ho ale opět objevili a zase ho hltáme. :)

Dost se mi líbí, že má pořád nápady a nějak extra se to neopakuje. Samozřejmě, jak níže někdo psal - je to pořád dokola - objeví se potvora, zabije pár lidí, pak ji Sinclair stopuje a na posledních pár stranách ji zabije. Ale na druhou stranu to tak musí být, jinak by musel psát o tom, jak John čistí zbraně, je na školení Yardu, nebo se půl dne houpe na židli v kanclu. Ale jak jsem říkal, padouch je vždy originální, s originálním padoušským nápadem. Zabití padoucha je občas trochu slabší, na to jaký je to 'superpadouch.' Ale na 48mi stranách není moc prostoru k manévrování, hlavně že padouch pojde, nebo je aspoň jeho plán zruinován. :)

Je to skvělá jednohubka, jen mě mrzí, že cca 400 (ze současných 500) svazků nemám, ale určitě si je časem všechny seženu.

Pokud sem tam nějaký svazek prošvihnete, tak je velká šance, že o nic nepřijdete, že se nestane nic většího s hlavními postavami - jak kladnými, tak zápornými.

Edit: málem bych zapomněl zmínit humor - člověk se občas dost nasměje - John Sinclair a jeho čínský kolega Suko (a nejen oni) se občas dost popichují. :)

Tak to je horor ,fakt spousta duchů ,příšer kterým chybí jména, ghúlů,upírů a pod.Prostě spousta příšer mazaných všemi mastmi,strojícímí léčky na jednoho osamělého inspektora a jeho přátele,novodobé rytíře zachranující svět.A ted si predstavte stanovaní na místě kde lišky davají dobrou noc,kdyz zrovna řádí pořádná bouřka, v noci, kvílí vítr v korunách stromů a poblíž se nachází starý hřbitov s polovyvrácenými náhrobky,to je teprve ten správný požitek ze čtení,doporučuji.

Komentář se vztahuje k číslu 467 - Ulice hrobů, ale je natolik obecný, že jsem se rozhodl dát jej přímo k autorovi.

Přesně po devíti letech jsem se vrátil ke své krátké pubertální lásce, k příběhům bojovníka se zlem, dobrodruha a lovce záhad Johna Sinclaira. Je to brak, byl a bude, ale má to něco do sebe. Za těch devět let uběhlo už víc jak 250 čísel. Nevím jestli jsem přece jen navyknul na lepší literaturu, nebo Jasonu Darkovi dochází dech (navíc koukám, že už nevychází 3 sešity měsíčně, nýbrž pouze jeden), ale už jsem do příběhu nebyl tak zažranej jako kdysi (možná si ale jen pamatuju ty dobré?-asi tady bude pravda). Nebo jsem jen narazil na horší číslo?, nebo mi teď vadí, že text je poněkud více vycpán vatou, než abych to mohl uplně pominout? Stejně jsem se nakonec bavil a příběhům Johna Sinclaira v budoucnu ještě šanci dám. Vždyť proč si občas v deštivých večerech nedopřát trochu toho odpíraného potěšení.
A nakonec, abych byl teda upřímný - když už se do čtení Sinclaira pustím, stejně je to jen díky těm dokonalým obálkám!. ;)