Igor Vsevolodovič Možejko

Kir Bulyčov (Igor Vsevolodovič Možejko) dokázal stejně kvalitně psát příběhy pro děti, humornou fantastiku pro dospělé, napínavou a temnou sci-fi klasického střihu i populární publikace o historii, záhadách, či divech světa. Vše mělo přitom špičkovou, nebo minimálně velmi dobrou úroveň. V rámci literatury to byl v zásadě renesanční autor, rozkročený nad několika žánry a proto patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.

Navážu na komentáře přede mnou a taky napíšu, že K. B. je můj oblíbený autor, byť jsem už delší dobu neměla nic z jeho tvorby v ruce. Jmenovitě vzpomenu aspoň Alenku a Průsmyk. Alenku jsem četla aspoň 3x a moje děti nejspíš také. Alenka prostě "píše". :-)

S přáním změnit úplně styl čtení jsem sáhla po e-sbírce Povídky, která ale není na DK, spíš mi připadá, že někdo prostě sestavil pár povídek jako knížku a dal ji čtenářům k dispozici. Jsou to povídky nikdy mnou nečtené. Vidím, že mám mezery a budu se pídit po dalších.
Povídky (SPOILER):
Vysvěcení chrámu Amanda - přechod z jednoho času do druhého. Proč spisovatel nenapsal ještě aspoň kousek! Asi chtěl, abychom si to představovali, že ti dva se šťastně setkali, přežili a láska přenesla všechny rozdíly.
Nedokončený román - drobnůstka, zábavná, a konec dojímavý a krásný. Vypravěč, zajímající se o nedopsaný román spisovatele, který zemřel hladem a zimou při blokádě Leningradu, najde v bytě schránku, kterou se transportují věci z minulosti do budoucnosti. Ta se pokazí, přijde "opravář" a vypravěč ho požádá, aby donesl hladovějícímu spisovateli do r. 1942 nějaké potraviny - aby román mohl dokončit. Ale spisovatel to daruje sousední rodině pro jejich malé děti a stejně zemře.
Reflexy Kolji Gavrilova - Kolja od nynějška už bude pouštět starší lidi sednout, bude zdravit a přestane mluvit sprostě - komická věcička.
Dialog o Atlantidě - komedie o tom, jak a proč vlastně Platón napsal svou zprávu o Atlantidě.
Enfant terrible - nalezení sirotci z cizí planety jsou umístěni na Zemi v lidských rodinách. Zajímavé!
Haló, je tam Nina? - tohle je moc milá věcička o propojení telefonátů ze současnosti do r. 1942 - opět blokáda Leningradu. Je tu naděje, že se setkali, on a Nina - ale spisovatel nám to opět neprozradil, chjo...
Planeta na kterou se nemohu vrátit - zajímavý námět o sdílení bolesti jednotlivce ostatními.
Prázdný dům -- taky zajímavé, jak obyvatelé města eliminují krutou zimu ze svých životů tím, že ji "obcházejí" - přesuny v čase tak, aby se jejímu období vyhnuli.
Volba - to je skoro červená knihovna, protože on je mimozemšťan, co jako dítě přežil havárii korábu a byl vychován na Zemi... a má hodně zvláštní vlastnosti. Katrin je pozemská dívka, kterou miluje... Přiletí někdo z jeho původní planety, chce ho odvézt domů, protože lidé nemají šanci dosáhnout jeho úrovně a možností... Ale volba je jasná. Ani mimozemskému srdci neporučíš, když je ve hře nejsilnější věc v celém vesmíru: láska :-).

Ruská sci-fi a fantasy (přečteny všechny Hlídky a byť mám dost výhrad, tak všechny pro mě za 5*!) je úplně jiná - není horší, není lepší než americká nebo anglická, atd., je prostě jiná! A Kir Bulyčov, podobně jako třeba Strugačtí, ten má hodně co do sebe.
Ta ruská duše je těžko definovatelná, těžko popsatelná... holt, je to prostě pojem!

Igor Vsevolodovič Možejko je už od detských čias môj líbling. Síce som ho od základnej školy poznal iba pod pseudonymom, ktorý si požičal od svojej ženy, ale jeho diela o Alici som čítal niekoľkokrát. Nie, nebolo to tým, žeby som ich nepochopil ;)
Bulyčov mi bol symplastický aj tým, že mal mnoho spoločného s ďalším mojim obľúbencom: Vojtechom Zamarovským. Aj Kir bol historik, autorom cestopisov a orientalista, dokonca ho rovnako fascinovali divy sveta. Na rozdiel od Vojtecha však svoj talent a záľubu v tajomstvách vrhol aj do oblasti detskej fantastiky, fantasy a sci-fi.

Tak ako bol v tomto žánri
I.Asimov prototyp filozofujúceho technicistu,
A.C.Clarke technického optimistu
P.K.Dick civilizačného pesimistu,
R.A.Heinlein sci-fi militaristu,
D.Adams enviromentálneho humoristu,
tak bol K.Bulyčov vo svojich dielach hlavne humanistom a vedeckým rojkom.

Jeho altruizmus a neutíchajúci optimizmus presadzujú jeho postavy úplne zreteľne. Možno práve pre tieto atribúty je jeho dielo pre mňa optimálnou protiváhou k dystopiám a hororovým scenárom iných autorov sci-fi.

Takto KB v doslovoch definujú odborníci:
“V samotnom autorovi sa snúbilo výrazné literárne nadanie s hlbokými vedeckými znalosťami a spisovateľský um s dôslednosťou výskumníka.”

Ale ja (iniciály máme rovnake: KB) našťastie môžem napísať oveľa jednoduchšie a menej nesofistikované hodnotenie:
Mám rád jeho knižky! :)

Kdysi jsem v Sedmičce pionýrů četla na pokračování příběh od tohoto autora s názvem Půlka života. Byl to úžasný příběh, který mě dodnes nepřestal fascinovat a možná i proto jsem si později přečetla další dvě autorovy knihy: Průsmyk a Druhá cesta k průsmyku (pochopila jsem, že časem to vyšlo pod názvy: Slyšel jsem zemi a Země je příliš daleko a také Osada) - nechápu, proč se stejné příběhy vydávají pod různými názvy. Čtenáře to pak jen mate. Nevíte někdo, jestli Půlka života vyšla i knižně? Jo, a také jsem četla Alisu - tady jako Alenku... Alisiny příběhy mě bavily a vždycky na ně budu s úsměvem vzpomínat... Ale nebýt časopisů Ohníček a Sedmička pionýrů, asi bych nikdy neobjevila kouzlo příběhů tohoto autora...