Jan Dungel

Jan Dungel patří k maníkům, které označuji jako exoty (a není to myšleno nijak pejorativně, spíš se stopou závisti) a přišel jsem k němu vlastně taky do jisté míry exoticky. Nepatřím ke staříkům, trávícím čas civěním na bednu. Držel jsem ale siestu a žena si pustila, jen tak po obědě, telku a světe div se, na 2 běžel dokument o tomhle Brňákovi o kterém jsem v životě neslyšel. Ano, je tady na DK – i když by tady vlastně být ani neměl. Je sice autorem řádky knih, ale je malíř.
Ale malíř, který místo toho, aby seděl pohodlně v plenéru a zvěčňoval krásu české krajiny, vandruje po Amazonii a okolí a zachycuje štětcem a pastelkami kouzlo a krásu pralesa a jeho obyvatel a ve svých knihách ji předává dál jako tichou poštu, abychom ani my, peciválové, o to potěšení nepřišli. Možná trochu nadneseně tvrdím, že je básníkem barev. Tak trochu mi připomíná jiného Brňáka, který by zase snesl označení malíř slov i když je profesí básníkem, přítele Mirka . Tím ale jejich podobnost (?) končí, jsou jinak diametrálně odlišní, i když oba blízcí mému srdci.
Je stejně zajímavé, jak nás media „krmí celebritami“ nejrůznějšího druhu, zatím co skutečné osobnosti žijí své poutavé životy aniž bychom si jich často vůbec povšimli. Je to tak trochu škoda, nemyslíte?