Jan Svatopluk Presl

Přestože jméno tohoto autora nezná dnes už skoro nikdo a kdo jej zaslechne v rámci vyučování na ZŠ, tomu se zpravidla rychle vykouří z hlavy, jeho názvy na poli přírodních věd zaniknou nepochybně až s posledním Čechem. Neboť bez jeho slov se dnes neobejde nikdo.
Možná že ještě oželíte něco z botaniky: bledule, dobromysl, dymnivka, hasivka, hluchavka, hvozdík, jestřábník, kakost, kopretina, kostřava, kukuřice, lebeda, orsej, šťavel, šťovík, tařice, vrbka...
Ale z chemie už stěží: vodík, uhlík, dusík, kyslík, sodík, hořčík, hliník, křemík, draslík, vápník + většina koncovek chemického názvosloví.
A to ještě nedošlo na savce :-)


Skvělým způsobem o něm referuje pan Petr Hora-Hořejší v Toulkách českou minulostí (díl 6., kapitola Přírodověda mluví česky, s. 103) a jeho závěr je, bohužel, ten nejpravdivější:
"Co je ovšem politováníhodné, je fakt, že tento mírumilovný dříč, muž, který „postavil český jazyk na mezinárodní kolbiště vědy“, se z nevděčné paměti Čechů vytratil až příliš rychle."