Jaromír Matoušek

O životě autora se mi nepodařilo, ani na „vševědoucím“ internetu, zjistit více než jméno, označení jako publicista a komentátor a rok narození. I zde, na Databázi nestačí pro vyhledání autora zadat „Matoušek“, Jaromíra Matouška vyhledávač nenabídne, je třeba zadat celé jméno… Přepsal jsem tedy, jako skromnou poctu a můj malý osobní dík za knihu o Spojených státech, údaje ze záložky uvedené knihy, vydané v roce 1948 nakladatelstvím Borový. Více jsem bohužel nezjistil – tedy jaký byl další osud tohoto člověka, bezpochyby až do roku 1948 českého vlastence a stoupence demokratických ideálů? Musel po komunistickém puči rozhlas opustit? Jaký byl jeho další osud? Změnil (byl přinucen změnit) názory? (asi sotva, žádnou další knihu už nenapsal, nebo mu alespoň nevyšla). Emigroval? Kdy, kde zemřel? (dnes už bude sotva mezi živými). Na žádnou z těchto otázek jsem odpověď nenašel. Tedy alespoň uvádím následující informace z roku 1948:
Jaromír Matoušek, nar. 1915, studoval ve Spojených státech na Rollins College na Floridě americkou literaturu, severo- a jihoamerické dějiny, národní hospodářství a politiku, v Praze pak na Vysoké škole obchodní její hospodářsko-politický směr. Cestoval po Americe a přišel do styku s řadou čelných představitelů amerického veřejného života a éry prezidenta F. D. Roosevelta. Psal a přednášel o Spojených státech, za šéfredaktorství Eduarda Basse spolupracoval s Lidovými novinami, napsal životopisné studie o amerických prezidentech Jeffersonovi, Jacksonovi, Lincolnovi a Theodoru Rooseveltovi. Roku 1938 byl hlasatelem a komentátorem krátkovlnného vysílání Československého rozhlasu pro Severní a Jižní Ameriku, za květnové revoluce byl jedním z hlasatelů pražského povstání v rozhlase, v řadě porevolučních měsíců pak vykonal vynikající kus práce při repatriačním díle rozhlasu jako redaktor a hlasatel svých pravidelných relací „Služba krajanům“ a „Služba spojencům“.
Dodatek: kdejaký estébácký práskač, komunistický zločinec, ruský kolaborant (v poslední době jsem si všiml například komunistických agentů O. Jurmana či M. Syručka) má u svých „děl“ na Databázi často obsáhlé biografické údaje. Je to samozřejmě dobře, alespoň se inteligentní čtenář dozví kdo je kdo (což mnohdy, bohužel, ani tak nebrání čtenářům méně inteligentním - nebo bezcharakterním, s vadnou morálkou - na takové kreatury a jejich slátaniny zde psát oslavné komentáře. Tento člověk, pan Jaromír Matoušek za komentář zatím nikomu nestál. Činím tak tedy já.