Jaroslav Chobot

Velmi originální poetika.

Výpisek z Pekařovy noční nůše od Ivana Wernische: „Copak asi je s Jaroslavem Chobotem. Zdalipak ještě dělá plastické obrazy z rozžvýkaného papíru. Vymýšlí si ještě Kafkovy povídky? V osmdesátém sedmém roce jsem prochodil celý Tábor, ptal se po hospodách – Chobot, Chobot, to ještě nikdo neslyšel, copak to je méno, cha cha cha! V pivnici na náměstí, ve výčepu, u stejného stolu, za nímž jsme s Jaroslavem kdysi sedávali, se muž podobný řekněme kastlíku na dopisy nabízel, že předvede kohouta a slepici na hnojišti, vylezl na židli, natřásal se, natřásal, najednou kvik prasečí, sitzdekl se probořil, nářek, škoda na majetku úžasná, krev a řev, prsty namířené na mne. Raněný vyproštěn z židle, něžně hlazen a odnesen do ústraní, hostinský ode mne žádal náhradu, odmítl jsem poprvé, podruhé, potřetí, byla přivolána hlídka. – Při kontrole mých dokladů vyšlo najevo, že jsem z Prahy. Jen se potvrdilo, co všichni tušili. Velící strážmistr se podržel předpisů a zachránil mi život. – Ani na okrskové služebně, kam jsem byl odveden, jsem se nedozvěděl, kam se Chobotovi přestěhovali. Policisté připouštěli existenci takové rodiny, a vyslovili domněnku, že její dům byl stržen. – „Kdyžtak byste se možná moh něco dovědět ve fabrice,“ řekl velitel nakonec. – „Vy tu máte fabriku?“ podivil jsem se. – „Ty, hele,“ obrátil se velitel k jednomu z podřízených, „máme tu nějakou fabriku?“ – Zakusil jsem v té chvíli silný pocit autopsyje. (1. října 93)"