Jean-Pierre Vernant

Jean-Pierre Vernant o svojí první cestě do Řecka (je tak krásné, když velcí vědci mluví o tom, jak prožívají svoji vědu!):

„Plavil jsem se v noci z ostrova na ostrov; ležel jsem na palubě a díval se na nebe, kde zářila noční tvář luny a rozlévala své nehybné nebo tančící odlesky po temném moři. Byl jsem pln úžasu; ta jemná a zvláštní zář, která dopadala na spící vlny, mně učarovala. Byl jsem dojat, jako bych se ocitl v přítomnosti ženy zároveň blízké i vzdálené, známé, a přesto nedostupné, jejíž třpyt rozjasnil noční tmu. To je Seléné, říkal jsem si. Vidím noční, záhadnou, zářící Seléné.

Když jsem pak o mnoho let později sledoval na televizní obrazovce záběry prvního člověka na Měsíci, jak se neohrabanými skoky ve skafandru pohybuje po jakési nezřetelné, pusté pláni, k mému pocitu znesvěcení se přidala ještě bolest z nezacelitelné rány: můj vnuk, který se na tyto záběry díval stejně jako všichni ostatní, už nikdy nebude moci vidět lunu jako já, řeckýma očima. Slovo Seléné se odstěhovalo do odborných slovníků a měsíc, jaký dnes vidíme na nebi, s ním nemá už nic společného.“