John D. Barrow

Jako malý kluk jsem toužil se stát astrofyzikem. Nesplnilo se mi to. Barrow je pro mě jednou velkou útěchou. Když jsem se poprvé před drahmou dobou začetl do knihy Pí na nebesích, bylo mi jasné, že jde o mimořádné dílo mimořádného autora. Byla to smršť úchvatných textů o bytostné podstatě matematiky. Pak přišly Nové teorie všeho, Kniha o nekonečnu, úžasná obrázková Vesmírná galerie - a - byl jsem ztracen. Propadl jsem Barrowovu kouzlu. Všechny ty hloubky a šířky fyzikální řeky poznání a s tím související hájemství neuvěřitelně komplikované matematiky mě osobně naplňují neskonalým laickým obdivem. Je příjemné vědět, že špičkový teoretický fyzik, jakým Barrow nepochybně je, nám dává alespoň mírně nahlédnout pod pokličku záhad vesmíru, a činí to báječně - s profesionální grácií a tolik potřebným nadhledem. V nemalé konkurenci na poli popularizace vědy pro mě osobně obstál s hodnocením nejvyšším. Ale abych jen nehýřil superlativy - jako ateista jsem měl při Pí na nebesích silné anticipační sklony vyhledávat, rozkrývat a cenzurovat pasáže, ve kterých by se zrcadlila autorova náboženská orientace. Naštěstí se ukázalo, že moje obavy byly liché. Barrowovo dílo je i v tomto smyslu vyvážené a Bůh v něm nezpůsobuje žádnou paseku.