John W. Campbell Jr.

John W. Campbell ve 40.letech 20.století otevřel nové pojetí science fiction svojí definicí. Podle jeho názoru je vědecká metodologie založena na předpokladu, že dobře vybudovaná teorie vysvětlí nejen známé jevy, ale předpoví jevy nové a dosud neobjevené. Science fiction se pokouší o totéž. Ve formě příběhu popisuje výsledky předpovědí, jak se projeví nejen ve vědě, ale také v lidské společnosti. Objevnost Campbellova přístupu spočívá v důrazu na člověka a lidskou společnost a nikoliv pouze na vědu a techniku.
Období od roku 1938 ve vývoji americké science fiction se označuje jako zlatý věk SF. Ve vedení magazínu Astounding Stories došlo ke změně vedení. V letech 1933 až 1937 časopis vedl F. Orlin Tremaine, který si dobře uvědomoval nízkou kvalitu většiny literárních děl. V roce 1938 po něm vedení převzal John W. Campbell. Časopis přejmenoval z Astounding Stories na Astounding science fiction.

Za Tremainova vedení si magazín Astounding získal velmi dobrou pozici mezi čtenáři a autory. Campbell zpočátku neměl nouzi o příspěvky a mohl si dovolit své spolupracovníky vybírat a aktivně na ně působit. Začátkem roku 1938 původní Gernsbackův časopis Amazing Stories přešel pod správu koncernu Ziff-Davis se sídlem v Chicagu a jeho redaktorem se stal Raymond Palmer, který měl zcela jiné představy o náplni SF magazínu, než Campbell.

Campbell chtěl ze stránek Astounding odstranit očividné nesmysly a trval na tom, aby příběhy pojednávaly o nějakém reálném problému a nebyly pouze dobrodružnou hříčkou. Jeho přísným požadavkům vyhovovalo jen několik autorů, jako L. Sprague de Camp, L. Ron Hubbard, Clifford D. Simak nebo Jack Williamson. Později největší proslulosti dosáhli ti, které Campbell vychoval: Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, Theodore Sturgeon a A.E. van Vogt. Jejich styl se výrazně odlišoval od předchozích autorů, která chtěla čtenáře ohromit technickými zázraky a neobvyklým dějem. Zásadou Campbellovy školy bylo brát budoucnost takovou, jaká je a přistupovat k ní jako ke všední skutečnosti.

Autoři se pokoušeli jít blíže k člověku. V románech již nevystupují démoničtí vědci a vynálezci, ale obyčejní lidé, kteří jsou do příběhu zapleteni shodou okolností. Robert Heinlein měl přirozený talent. Isaac Asimov byl Campbellem dlouho ovlivňován a Asimov na tento vliv vždy vzpomínal a nezamlčoval, že slavné "tři zákony robotiky" vymyslel vlastně Campbell.

Pojem zlatý věk SF je nutné chápat historicky. Rozhodně není označením celé produkce let 1936 až 1946. Americká SF se začala v této době značně diferencovat. Její autoři a vydavatelé si stále více uvědomovali, že SF není jen pouhé čtení s fantastickou dekorací.