Diskuze (62)
Přidat příspěvek

Jules Verne je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury.
Roku 1839 se nechal - dle legendy - najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovést sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu - údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si "osahal".
Roku 1847 odjel na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání - rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucnosti. Zaslíbili ji jinému, za kterého se provdala 19. července 1848. Jules si svůj vztek vybíjel psaním. Tento sňatek se odrazil v celé řadě jeho pozdějších literárních postav - dívek, které byly provdány proti své vůli. Jules v sobě živil také zášť vůči rodnému kraji a tamním lidem.
Roku 1848 se tak definitivně usadil v Paříži, kam si s sebou vzal ještě nedokončený román Kněz v roce 1839, divadelní hry včetně dvou tragédií a své básně. Usadil se v pronájmu, který sdílel s Édouardem Bonamym, který byl stejně jako on student a pocházel také z Nantes. Do Paříže přijel Verne v době vrcholící revoluce, kdy se v ulicích stavěly barikády. Své dojmy popisoval v dopisech domů.
Jeho strýc jej brzo uvedl do literárních salónů, které pak s gustem navštěvoval. Nadchnul se pro divadlo a pustil se do psaní her, které ale zůstaly z větší části nevydané až do roku 2005.
V této době psal domů hlavně o svých finančních problémech. Nicméně v březnu 1849 upoutala jeho pozornost cholera, která zavítala do Paříže. Byl také povolán do zbraně, což nesl velmi nelibě a projevil tak svůj antimilitaristický postoj, který jej až do konce života neopustil.
Aby se Verne nějak uživil, dával hodiny (což nesl nelibě jeho otec) a vypomáhal u přítele advokáta. Od této doby se také datovalo Verneovo špatné zdraví - časté hladovění mu působilo problémy se zažíváním a žaludkem, k čemuž je nutno přičíst dědičné předpoklady k gastrickým obtížím a hlavně pak patologickou bulimii. Byl postižen paralýzou obličejových nervů, která se mu za život vrátila celkem čtyřikrát, údajně zapříčiněná zánětem středního ucha.
I přes své zdravotní obtíže složil Jules Verne právnické zkoušky a mohl tak začít pracovat jako advokát. Spolu s přáteli začal organizovat pravidelné večeře nazvané "Jedenáct bez ženy".
Od té doby, co Verne založil skupinu "Jedenáct bez ženy", se všichni jeho přátelé oženili. Tak se i on začal poohlížet po ženě. Na jedné ze svateb, kterých se zúčastnil, se seznámil se sestrou nevěsty, 26letou vdovou Honorií Morelovou (1830-1910), matkou dvou dcer. Roku 1857 se s ní oženil. Měli spolu syna Michela, který po jeho smrti dopsal některá jeho nedokončená díla. Jelikož si byl vědom toho, že psaní jej neuživí, rozhodl se Jules Verne investovat na burze a obchodovat s akciemi. Půjčku do začátku mu poskytl otec. Pokud nebyl zrovna na burze, zavíral se do pracovny a usilovně psal.
Roku 1886 Verne jen těsně unikl smrti, když na něj zřejmě v pominutí smyslů vystřelil z revolveru jeho synovec Gaston, syn jeho bratra Paula. Verneovi se ale podařilo srazit zbraň a byl jenom raněn.
Jules Verne hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval i do svých románů. Již roku 1859 navštívil Anglii a Skotsko, v roce 1861 se vydal do Skandinávie, roku 1867 do USA, dále pak navštívil např. roku 1878 severní Afriku a roku 1881 Nizozemsko, Německo a Dánsko.
V roce 1888 byl zvolen radním města Amiens. Jako památka na jeho působení zůstalo v Amiens technicky zajímavé divadlo, jehož nosná část je řešena originálně použitými komíny.
Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další).
Pro české čtenáře objevil knihy Julese Vernea Jan Neruda, který si během svého pobytu v Paříži v roce 1863 koupil knihu Pět neděl v balóně a přivezl ji do Prahy. V roce 1869 díky Nerudovi vyšel v knižnici Matice lidu první Verneův román přeložený do češtiny – Cesta kolem Měsíce. Nakladatel Josef Richard Vilímek v letech 1893–1935 vydal 52 Verneových románů. Vilímek také nepoužil přesný překlad názvů knih a názvy značně upravil. Tyto úpravy se používají dodnes.
Později vydávalo romány Státní nakladatelství dětské knihy v edici Podivuhodné cesty a Mladá fronta v edici Spisy Julese Verna. Kratší práce vydávalo nakladatelství Albatros v sešitové edici Karavana a v roce 2008 začalo vydávat novou řadu třinácti Verneových románů převyprávěných Ondřejem Neffem. V socialistickém Československu byly z Verneových textů občas vypouštěny nebo upravovány části s náboženskými odkazy.
Na motivy Verneových románů natočil český režisér Karel Zeman filmy Vynález zkázy (1958), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1970).
V srpnu 1892 Jules Verne na necelé dva týdny údajně navštívil Slovensko, kde mu společníka dělal evangelický kněz Ján Maliarik (1869–1946). O rok později vydal román Tajemný hrad v Karpatech.
Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce.

Ach, mayovky a verneovky - základní četba mého dětství, Pět neděl v baloně jsem kdysi uměla málem nazpaměť. A pak přišlo 20000 mil pod mořem, Tajuplný ostrov a další a další... stále se k nim vracím, i po tolika letech od napsání mají verneovky svoje neodolatelné kouzlo - když nasednete do stroje času a na chvíli se přenesete do světa, který už si dnešní mládež stěží představí... Je vous aime, M.Verne!

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů, i když ne všechny jeho knihy mne oslovily. Nejraději mám Děti kapitána Granta (pěkný byl i tv seriál Po stopách kapitána Granta), 20 000 mil pod mořem a Cesta kolem světa za 80 dní.

Oblíbený autor mého dětství. Měla jsem moc ráda ty chvíle, kdy jsem se doma někam zašila s oblíbenou verneovkou a mohla nerušeně číst a představovat si, že jsem i já součástí úžasného dobrodružství :-) Jen mě trochu mrzí, že moje děti k němu zatím cestu nenašly.

Verneovky mě provázely celé dětství. Nejoblíbenější, několikrát čtené: Matyáš Sandorf, Cesta do středu země, 20 tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán.
Občas trochu naivní, černobílé, mezilidské vztahy zjednodušené, ale nezapomenutelné...

Jako kluk jsem byl schopen některé z jeho knížek přelouskat za dva dny. Pro mě jeden z nejlepších autorů mého dětství. Docela by mě zajímalo, jestli bych i dneska jeho romány dokázal přečíst znova. Asi to budu muset někdy zkusit, všechny jeho knížky, které jsem čet (asi dvě desítky), mám dodneška poctivě schované.

Spisovatel-vizionář, který o staletí předběhl svou dobu, podobně jako geniální Leonardo Da Vinci.

Oblíbený spisovatel mého dětství. Dobrodružství a fantazie v jednom. Úžasný Pan spisovatel a velký vizionář. Myslím, že mnoho dětí mu vděčí za lásku ke knihám i vědě.

Jako kluk (v 70. létech) jsem si zamiloval tu nádhernou ediční řadu Podivuhodné cesty nakladatelství Albatros (jak příznačný název) s obrázky od původních francouzských ilustrátorů, např. De Neuvilla a Rioua. A s těmi krásnými popisky k ilustracím, vytrženými přímo z děje: "Ned Land se spokojil s tuctem vačnatců". No není to krásné? Od té doby právě tuto podobu podvědomě považuji za tu pravou verneovku a tak ostatní verze a edice jsou u mne až na druhé koleji. A to včetně těch ilustrovaných Zdeňkem Burianem, kterého jinak nesmírně obdivuji (ovšem s ním mám obdobným způsobem neodmyslitelně spojené mayovky)... Většinou jsem tenkrát našel další přírůstek pod stromečkem. Spal se mnou tu Štědrou noc v posteli a já se nemohl dočkat rána, abych mohl pokračovat ve čtení.

S Vernem som prežila detstvo, prečítala som kopu kníh a to som nevedela, koľko ich ešte existuje, ktoré som nečítala. Odvtedy už ubehol nejaký ten piatok a obsahy väčšiny z tých kníh som už pozabúdala a ostali len dojmy, ktoré z nich sa mi viac či menej páčili. Teraz po dlhej odmlke sa k nim postupne chcem znovu vrátiť a prečítať - a kašlem na to, že sa radí medzi detskú literatúru. Pre mňa je to klasika. Mrzí ma akurát to, že v dnešnej dobe je ich ťažké zohnať, väčšinou už len po antikvariátoch a bazároch. Veeeľká škoda pre dnešnú mládež. Keby ich znovu hodili do tlače a nahodili aktuálny image obálky, určite by zaujal aj dnešné deti.

Jules Verne je můj naprosto nejoblíbenější autor - jeho knížky čtu od dětství a pořád se k nim vracím. Vlastně je autorem, od kterého jsem přečetla nejvíc knih, a to jich mám v plánu ještě pár přečíst. Je jen škoda, že jeho knihy u nás občas vycházely (po revoluci) v katastrofálních překladech, což je u autora světového formátu, jakým Verne nesporně je, víc než politováníhodné, takže nezbývá než číst starší vydání či originály (nebo doufat, že u nás znovu vyjdou bez chyb a nesmyslů).
Jules Verne knihy
2024 |
![]() |
1937 | ![]() |
1965 | ![]() |
1985 | ![]() |
1963 | ![]() |
1963 | ![]() |
1984 | ![]() |
1979 | ![]() |
1989 | ![]() |
1983 | ![]() |
Štítky z knih
Indie Austrálie Anglie přátelství, kamarádství námořnictvo Afrika astronomie Antarktida kouzla Island
Verne je 997x v oblíbených.
Osobní web autora
Autor nadčasových a nesmrteľných dobrodružstiev i postáv. Nádherné čítanie pre všetkých, čo navždy zostali deťmi...