Karel Šebek

***
V den mého chystaného úmrtí kdy dopisuji tento text
ještě než se zakuklím v jeden z těch drobnoznaků jimiž pak zaplním poslední zbývající místo na mapě
chtěl bych dokud se úplně nevytratí
zaslechnout třeba velmi slabě jako by to byl můj vlastní šepot
odtamtud kotel až se v rychlosti sesune
jako by to byla moje vlastní slova působící zkázu v bortícím se městečku
vlastní slova jako vlastní konec Jilemnice
šeptání a matné třpytící se plošky zbylé ze slov
šeptání a slova která se do něho pomalu vytrácejí
šeptání všeho co uniklo z mé sítě
úlovek šeptání a tichý řev vytrácejících se slov
šeptání vzrůstající v řev přehlušující uprostřed nejprudší bouře
šeptání noc úsvit a s ním nové šeptání
šeptání noc úsvit smrt prosba o zrození a s ní nové šeptání
šeptání když se propadám až na samé dno dnešní noci
šeptání na dně noci kdy se propadám do nového úsvitu
šeptání jako prosba
šeptání jako prosba až řev zrozený na dně dnešní noci válku rozpoutá

(fragment pásma Třikrát Jilemnice, vročení 1965-1966, in Dívej se do tmy, je tak barevná)