Karel Steinbach

V den, kdy píši tyto řádky se před 126 léty narodil v obci Srbsko chlapec, který dostal po třech dcerkách jméno Karel. V základní škole bylo brzy poznat, že převyšuje své spolužáky a rodina rozhodla, že jej vyšle ke studiu na Reálné gymnázium v Praze-Vinohradech. V jedné z prvních hodin českého jazyka při psaní diktátu prý napsal (ještě neznaje Prahu) na malé straně. Jeho spolusedící mu dal echo o chybě a Karel provedl opravu. Mládenci se brzy stali nerozlučnými kamarády, lze říci, že na celý život. Spolužák se jmenoval Ferdinand Peroutka.
Před maturitou se jejich cesty rozdělily. Ferdinand studium nedokončil a začal se živit novinařinou. Karel šel studovat medicinu, ale přerušil je a šel bojovat za císaře pána. Jako adept lékařství byl na počátku I.sv.války zařazen na kvalifikaci potřebné místo a brzy povýšen. Z fotografií je vidět, že šlo o fešáka v působivé uniformě.
Válka jej zatáhla až do Albánie. Byl přesvědčen o její zbytečnosti.Uprchl, v Čechách se ujali bývalého vojáčka dobří lidé v Krnově.
Starali se o něj vzorně a když byl probuzen dne 28.10.1918 s hláškou vzniku Československé republiky, nechtěl tomu věřit.
Brzy si zjistil, že může dál studovat. Promoce byla dne 5.6.1920. Karel byl MUDr. - absolvent Univerzity Karlovy, lékařské fakulty v Praze.
Uvědomil si, že se vydá cestou neznámou, přidal se ke skupině lékařů, zakládajících sociální medicinu. A také se specializací na gynekologii.
Mimo zaměstnání se stal za I.republiky významnou postavou společenského a kulturního života. Se spolužákem Peroutkou se stali "Pátečníky" - skupině fundovaných intelektuálů, kteří se scházeli pravidelně u Karla Čapka.
Vedl t.zv. "Táflrundu", kde jej znali jako Kadelíka. Byl to on, který prosadil, že v mužské elitní skupině mohla být členkou jediná žena Olga Scheinpflugová. Ta píše o této společnosti ve své knize Český román".
Jeden z jeho nejbližších přátel Jan Masaryk mu 2x zásadně poradil, aby emigroval do USA. Poprvé v r.1939 a podruhé začátkem března r.1948. Jak píše: "Při přestupu v Paříži, jsem dozvěděl, že Jan je mrtvý."
Po II.světové válce se již plně věnoval porodnictví a je známo, že "odrodil" většinu děťátek narozených v rodinách emigrantů z ČSR v NY a okolí.
Tak jako v Praze i v NY se věnoval společenskému životu, nacházel nové přátele.
Je zásluhou Viktora Fischla, že přemluvil svého přítele ke vzpomínkám z jeho květnatého života. Vyšla půvabná knížečka: Svědek téměř stoletý.
Vzácný a dobrý člověk vydechl naposledy, možná symbolicky dne 31.12.1990.