Kristin Hannah

Dočetla jsem minulý měsíc její nejnovější knihu -v češtině možná Kam odvaje vítr -a musím říct, že mám s Kristin velmi rozporuplné dojmy. Četla jsem všechny její knihy. Vím že je autorka ženských románu, jakkoliv se knihami Slavík nebo Kam odvaje vítr či např i Velká samota chtěla začlenit jinam. Nedaří se jí to a neměla by to dělat, protože své tvorbě tak akorát škodí.
Umí dobře psát a v rovině knih Na mystickém jezeře, Skutečné barvy apod. je výborná a vyvane z toho i přesah, ovšem v románech které mají nahlížet na nějakou ( i citlivou) světovou událost se to její pero divné zlomí.
V knize Kam odvaje vitr, kde se dívá ( po svém) na krizi v Americe ve 30. letech minulého století, na sucho apod, úplně uletěla už na začátku tím jak předvedla hlavní hrdinku. Ty situace jsou až komické a pro takový román a záměr úplně nespolehlivé. Mám autorku svým způsobem ráda ovšem její poslední kniha za mě byla zklamáním.

Autorka svými slovy v knize Velká samota o drsné i překrásné Aljašce probudila v mém nitru již tak trochu pohřbeného dobrodruha. A za to ji musím mít ráda :o)