Léo Malet

V rámci jarní debordelizace jsem vyštrachal krabici se starými poznámkami a výpisky. Jak jsem se v tom prohraboval, narazil jsem na Maleta s jeho Burmou. Tenhle autor byl okolo poloviny minulého století docela zajímavý týpek, jednak jako autor, jednak jako člověk a je do jisté míry překvapující, že i když ve své době docela vyčníval z běžného standardu, jaksi (alespoň u nás) zapadl.
Nejsem žádný literární expert, jenom řadový čtenář a z mého laického pohledu by si zasloužil víc pozornosti. Jeho styl psaní mi silně připomíná americkou drsnou školu, ne sice tak brutální, spíš s jakýmsi francouzským šarmem. Jeho Nestor Burma není takový tvrďák jako třeba Marlowe, je to spíš takový „gamin parisiene“, neznamená to ale, že by byl o to míň sympatický, spíš naopak.
Na zápletkách a popisech prostředí si Malet dává docela záležet, budí to dojem, že jeho velkými vzory byli Gaboriau a Simenon, kterým se zdá být poněkud poplatný. Nezaměnitelným a jemu vlastním prvkem je ale řeč – živá, promíchaná slangem a argotem (pokud se to dá podle překladů posoudit). Docela mne mrzí, že jsem nikde nenarazil na Maletovu poezii, docela by mne v té souvislosti zajímalo, jaký byl Malet coby surrealistický básník.
Taky mi vrtalo a vrtá hlavou, proč u nás nebyl víc překládán – snad kvůli své anarcho-trockistické minulosti? Nebo pro mizivou literární hodnotu? Vycházely a vycházejí přece daleko horší sr***y.
Třeba mne někdo fundovanější poučí.