Ljuba Hermanová

Podivuhodná osobnost české divadelní společnosti . Narodila se v r.1913 a byla pokřtěna jako Luběnka.
Lze říci, že její začátky u divadla byly obdobné jako u její pozdější přítelkyně Adiny Mandlové. Studovala sice konzervatoř, ale vydržela pouze do svých 17-ti let. Začala ve Smíchovské aréně, odkud brzy poodešla do Švandova divadla. Kdo viděl film V+W Peníze nebo život, pamatuje se na ni a Hanu Vítovou ze snové scény, kdy zpívají píseň Život je jen náhoda. To jí otevřelo vstup na nejvíce navštěvovanou scénu v Praze - do Osvobozeného divadla, kde ve hře Kat a blázen hrála jednu z hlavních rolí.
Jiří Voskovec vzpomíná, že delší působení této ženy v jejich divadle by způsobilo (možná) rozpad mužské části hereckého souboru. I proto s ní smlouva nebyla dále obnovena. Velice brzy získala angažmá přímo přes ulici v Novém divadle Oldřicha Nového.
Po otci židovského původu nesměla za Protektorátu veřejně vystupovat.
Její příslovečné životní štěstí pokračovalo i za války. Zejména A.Mandlová a N.Gollová vzpomínají na Ljubu jako stabilní partnerku při nočních "párty" Miloše Havla v Lucerna baru.
Po válce, již ve zralém věku vystupovala v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Začala se věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?
Jejím životem prošli 4 manželé. V důchodovém věku udivovala svou výtečnou fyzickou kondicí a udávala vkus generaci žen v obdobném věku.
Dožila se 83 let.