Michel Houellebecq

Ukázkový příklad ideologické sebevalidace a toxického feminismu z levičácké žumpy Alarm: https://a2larm.cz/2023/06/michel-houellebecq-islamofob-a-pornohvezda-na-castecny-uvazek/. Kdo nejde s námi a myslí vlastní hlavou, je fašista (poprvé jsem se to dozvěděl o filozofovi M. Onfrayovi, jenž má i podle Wikipedi "blízko k radikální levici"), kdo nepíše politicky korektně (přestože H. je mnohem víc misandrik než misogyn - viz mj. Elem. částice) a nejásá ze stavu muslimské integrace, projevuje xenofobní "toxickou maskulinitu" a kdo se ohrazuje vůči woke a cancel culture, bojí se o svá "privilegia" bílého cis-het muže (ne, feminismus není sexismus).

Také jedna tvář oblíbeného spisovatele:
https://a2larm.cz/2023/06/michel-houellebecq-islamofob-a-pornohvezda-na-castecny-uvazek/

Napsat tenhle koment jsem vůbec neměl v plánu. Z čistajasna se mi ale jednoho rána v hlavě rozleželo, proč mi Houellebeckq vadí. (a nejen on, ale i spousta jiných „realitních“ agentů; H. ale posloužil jako katalyzátor...za což vlastně dík) Nejde o „kontroverzní“ témata (ty jsou jen vějičkou), ale o všeprostupující leitmotiv existenciálního heroismu snášení prázdna, tedy světa „tak jak je“. Nevyřčená snaha dojít souhlasu právě na tomto, přesvědčit lidi, že nuznost, kterou každý průběžně pociťujeme, je to jediné skutečné. Vše ostatní je jen iluze, pomatení, sebeklam, zbožné přání. Per to černo do mě, pojď, to je pravá odvaha!...nevím, pod mostem už proteklo dost vody, co jsem H. četl (Platforma a Možnost ostrova) ale tohle z něj ve mě zůstalo a přetrvalo; mezi řádky nejmocněji doutná právě tahle zpráva. Jakoby vrcholem lidského snažení bylo učinit ze sebe kameru s připojeným záznamníkem...objektivní duši?
Co je mi ale po objektivní duši, když je tato de facto vyhlazením duše, jejím vyloučením z celého procesu, terminální vírou přesvědčenou o své holé skutečnosti...kastrací všeho, co duši košatí, co smí a umí, přičemž Michel tento oštípaný pahýl svého vnitřního světa, v rámci jakéhosi urputného a pravděpodobně upřímně míněného sdílení se svými čtenáři, staví na piedestal a bezděky zasévá do myslí druhých nikoli jako výstrahu (i když se tak možná na povrchu, v předžvýkaných anotacích určitě, děje) ale jako něco až romanticky obdivuhodného. „Neo-noirový“ hrdina, jehož kouzlu v podstatě i rozumím. Podlehnout mu ale pro mě ve výsledku znamená jen další krůček blíž k propasti. Nějak kolem sebe, i v sobě, zhoubnost tohohle jedu vnímám stále častěji...maskuje se intelektem, dospělostí.
Ne. Nebo lépe řečeno; nechci. To si raděj ponesu svou hořící vzdušnou katedrálu a budu z ní schraňovat každý uhlík, každou jiskru, co se dá. Nechci se připravit o jediné, co dává smysl, totiž dovolit si nechat se něčím nadchnout, prostoupit (a ne, nemluvím o bohu, ale o „banální“ schopnosti zájmu o něco, o zálibách, tvůrčí činnosti, v podstatě o čemkoli, co vás naplňuje, rozvíjí)...jak ztratíte tohle, je zle. Rozvzpomenout se je pak těžké. Ale je to tam a je to důležitější a živější, než celá holá „pravda“. Nehledě na to, že pravda prázdna je stejně jen další vírou - asi nejchudší možnou, ale pořád vírou - o jejíž pravdivosti sami sebe buď přesvědčíte, nebo ne. A to je vlastně dobrá zpráva.

iDnes Premium, 20.1.2022
Hostina smutku proti nihilismu. Houellebecqův nový román Zničení je pozoruhodnou kulturní příručkou
https://www.lidovky.cz/orientace/michel-houellebecq-zniceni-kniha-francie-podzim-roman-spisovatel.A220117_095852_ln_orientacer_ape?h=30641C9C5AD6B0779A697B06DB931243

Nevím, jak se to stalo, ale MH se stal mým oblíbeným autorem. Sice mi donedávna dělalo problém napsat správně jeho jméno, ale za to on nemůže.
Čtu jeho knihy jednou za čas, možná jednou za 2 roky, asi vždy když si na něj vzpomenu a popadne mne chuť či spíše touha si od něj něco přečíst. A většinou za těch pár let se objeví jeho nová kniha, takže touha je uspokojena.
Pro mne jeden z nejlepších autorů současnost, kritik až na krev... Ale o tom literatura také je.

Lidovky.cz, 15.11.2020
Houellebecq káže akorát nihilismus, říká spisovatelův dvorní překladatel Alan Beguivin
https://www.lidovky.cz/kultura/houellebecq-kaze-akorat-nihilismus-rika-spisovateluv-dvorni-prekladatel-alan-beguivin.A201113_111436_ln_kultura_jto?

Houellebecqa jsem dlouho opomíjel ze tří příčin. Zaprvé jsem se obával, zejména vinou poprasku kolem románu Podvolení, že se jen snaží lacině nasbírat body na skandálním tématu politického islámu. Zadruhé jsem slýchával, že je jeho psaní věnováno jen umaštěnému sexu, cyničnosti a dalším nepěkným věcem. A zatřetí jsem nikdy nedokázal napsat jeho jméno, natožpak jej vyslovit. Ukázalo se, že pouze třetí z těchto bodů je validní.

Houellebecq je totiž ze všech spisovatelů, které znám, patrně nejpovolanějším a nejnadanějším hodnotitelem současného světa a jeho problémů a proměn. Dokonce i na ten islám, na nějž má vzhledem k matčině konverzi patrně dost ostrou osobní pifku, zvládá nahlížet dost trefně – a to i přesto, že zrovna Podvolení je z jeho textů dost možná nejvachrlatější. Michel toho nicméně nabízí mnohem více: zejména skvostné vivisekce některých posvátných krav západní civilizace.

Tím míním především tupou vyprázdněnost korporátní kultury, připomínající také v mnohém sektářství a marnou honbu za něčím, o co nikdo nestojí, ale proti čemu se veřejně nesmí promluvit – nejste-li náhodou odvážní a neumlčitelní spisovatelé. Mám na mysli též drsnou maskulinitu, jež byla sice moderní západní kulturou postavena na obdivný piedestal, avšak pouze teoreticky, neboť prakticky o plešatějící půlku populace nikdo moc nestojí – takže všichni ti pánové, kterým bylo celý život říkáno, že jsou vrcholem potravního řetězce a všichni ostatní mají od přírody za povinnost jim sloužit, nyní v lepším případě pijí a zabíjejí se, v horším případě zakládají různější incelofašistická hnutí. Právě sexuální frustrace je jedním z Houellebecqových velkých témat; stejně dobře ovšem dokáže napsat bez pomoci zdrobnělin a metafor skutečně rozkošnou erotickou scénku, a to je jedno z největší umění.

S podobně záviděníhodnou obratností dokáže zachytit vyprázdněnost života akademika (Podvolení), vědce (Elementární částice), ajťáka (Rozšíření bitevního pole) nebo prostého frustrovaného úředníka (Platforma). Mám podezření, že pokud se za tisíc let bude z naší doby číst pár děl charakterizujících celou epochu, tenhle Francouz do toho kánonu dokáže proniknout. Podobně jako jeho hrdinové pronikají do... žen a islámu.

Snad kontroverzní, i když mě osobně to ani nepřijde. Jen je to autor, který, řečeno medicínsky: otevírá mnohdy hnisavé rány současné společnosti, aniž by je léčil; často pak provádí vivisekci patřičného orgánu nebo části těla. Ale jinak skvělý pozorovatel a velký ironik. Pokračovatel tradice tradičního francouzského románu, který staví na esejistickém stylu, kde příběh není to hlavní, ale jen pozadím pro rozehrání intelektuálních her a úvah autora. Že to někomu nesedne, to je dost možné. Mně také některé autorovy výlevy přijdou lehce pošahané, ale musím uznat, že autor má vskutku brilantní styl. Jen málo autorů píše tak dobře a s patřičným ironickým nadhledem o současné západní společnosti - snad ještě Benoit Duteurtre.

V poslednom čase som sa celkom pohodlne zabýval v Houellebecqových románoch, o ktorých sa dosť hovorí, ako provokujú a ako sú kontroverzné (etc.), menej sa už ale hovorí o tom, čím to vlastne je, že pri nich máme chuť vyletieť z kože. Čím to je, že nás tak rozdeľujú? Čím to je, že, no, skrátka, čím to je, že sa nás tak veľmi dotýkajú. A čoho v nás sa tak dotýkajú, že sa pri nich cítime tak zraniteľní, že máme potrebu sa brániť, alebo rovno útočiť či utiecť?

Z môjho pohľadu sa už v prvotine Rozšíření bitevního pole | https://goo.gl/Yh7njp | po prvýkrát objavujú kontúry houellebecqovského sveta, ktorý je v podstate chladný, neľútostný, bezútešný, rozdrobený až na úroveň jednotlivcov - ktorí hľadajú cestu ako k sebe samotným, tak i k širšiemu spoločenstvu. Pričom tak ako to bude zvykom aj v jeho ďalších knihách: tým, že človek nájde cestu k sebe samotnému, spraví niečo spoločensky významné, zároveň však jeho život ako jednotlivca stratí zmysel. To je celkom divná premisa, ktorá ma, priznávam, fascinuje. Ako keby fakt, že hlavný hrdina Elementárnych častíc | https://goo.gl/3WWgfk | vynájde onu "liečbu" na smrteľnú chorobu, alebo hlavný hrdina Platformy | https://goo.gl/wnDI6O | umožní človeku realizovať svoju bezbrehú túžbu po sexe, alebo hlavný hrdina Možnosti ostrova | https://goo.gl/wTCU4P | otvorí možnosť opustiť zabehnutý kolobeh života, bol jediný dôvod, prečo ich životy majú zmysel. A potom môžu proste bezprizórne umrieť. Avšak podobne ako iné prvky Houellebecqových kníh považujem i toto za akúsi hodenú rukavicu: musí to tak byť? Je to tak skutočne? Skutočne žijeme naše životy iba pre jeden zmysluplný akt (a väčšina ľudí ani to nie)?

Každá kniha rieši inú tézu, ktorú demonštruje inými literárnymi prostriedkami. Napríklad využitie pornografie na ilustráciu potreby sexu v Platforme | https://goo.gl/wnDI6O | je brilantným prepojením viacerých rovín diela (myšlienka knihy sa demonštruje jej štruktúrou, spôsobom jej napísania, nie je len proste explicitne popísaná), čím vytvára skutočne priestor na to, aby v nás rezonovala. Potreba sexu, túžba po nesmrteľnosti, strata naších fyzických vlastností (krásy, sily, sexuality) v starobe, ale i jednoduchosť (či dokonca až samozrejmosť) prechodu k tomu, čo by sme momentálne považovali za neakceptovateľné - prijatie islamu v Európe ako dominantného náboženstva | https://goo.gl/ZDahbM |, to všetko sú témy, ktoré nás konfrontujú s nami samotnými. S našimi presvedčeniami o sebe a o svete a o tom, ako má fungovať a akú úlohu v ňom zastávame. Čím viac tá ktorá téma s nami rezonuje, tým sa o sebe dozvedáme viac. Nezakrývam veľké sympatie. :)

Někde, při své skleroze už nevím kde, jsem narazil na následující:
"Proč islamisté nevyhlásili na Houellebecqa fatvu podobně jako na Rushdieho ?"
"Neuměli napsat jeho jméno!"

Jinak si nemyslím, že jde o autora povrchního. Popisuje věci a řekl bych že velmi zručně, které se podle něj budou dít za pár let. Když se ale podíváme kolem sebe, vidíme, že se už řadu let dějí a nepochybně mohou mít vzestupnou tendenci. Nemám tím na mysli jen konflikt islám x křesťanství, aktuální zejména v současnosti, ale i obecněji už od 70. let probíhající úpadek euroatlantské civilizace, související s rozvojem neomarxistických idejí a různých dalších hnutí typu gender a různých multikulti, které vedou v důsledku k likvidaci tradiční rodiny a životního stylu.
Myslím, že autor vidí - podobně jako před časem Orwell - tak trochu za obzor událostí (i když je nechci nijak srovnávat) a nebylo by snad ani od věci, si od něj něco přečíst - i když nepatří mezi lehce čtivé autory a nutí člověka k myšlení.

Ad JP:
Myslím, že jsme se jen nepochopili, takže je asi zbytečné nějak sáhodlouze žvatlat. Jen krátce několik postřehů.
1. Kdybych věděl předem, jaký H. bude, nečetl bych ho. Vědět jsem to nemohl, dokud jsem ho nepřečetl. Bohužel nejsem jasnovidec a názor předem jsem si nezvládl udělat. A jestli je pro Vás plýtvání časem zamýšlet se nad tím, co přečteme, tak holt máme jiný přístup.
2. Můj názor samozřejmě je "vzdálené štěkání někoho, komu H. nesedl". A co by to podle Vás mělo být jiného? Já své komentáře za nic víc než reflexi čtenáře nepovažuji. Jestli Vy ano, je to Vaše iluze, za kterou nemůžu.
3. Že má něco úspěch, neznamená, že je to kvalitní.
4. Rozpojování rozumu a citu je dětinské a slepoučké. Já o tomto pseudosporu nic nepsal. Podsouváte mi to.
5. Do umění žádné obecné definice nezavádím. Jen jsem napsal, co mám rád:-) Obecné definice zavádíte Vy, když mi zakazujete mít na umění názor. Mimochodem celý Váš příspěvek je v podstatě teorií umění:-)
6. Nevím, co myslíte tím "zaujatým pohledem". To, že jsem si názor udělal předem? Nebo na základě nějakých irelevantních souvislostí? Neudělal. Udělal jsem si ho ze zážitku z knihy.