Otakar Batlička

česká, 1895 - 1942

Diskuze (9)

Přidat příspěvek

vernem1850
16.06.2022

Jeho povídky jsou skvělé a zajímavé je že některé z těch dobrodružství nejspíš zažil na vlastní kůži.

marmota-b
28.08.2021

Děkuji neznámé dobré duši, která před časem hodila scany Batličkových povídek přímo z Mladého hlasatele na Ulož.to - konečně jsem se tak dostala k prokazatelně Batličkovým textům. Občas se od knižní verze liší dost, ale k mému příjemnému překvapení a velké radosti většinou skoro vůbec. Pročež nemusím nic slevovat ze svého starého obdivu k tomuto autorovi. Naopak, po letech, s větší čtenářskou průpravou a větší zkušeností i s tvorbou vlastních textů, pomyslně smekám klobouk a klaním se Batličkovu neuvěřitelnému talentu říct velmi mnoho na velmi malém prostoru. Tak jako on to neuměl a neumí snad nikdo, nikdy, nikde. P.S. Před třemi lety jsem si to ještě nesrovnala v hlavě, ale pasuje na to známé tvrzení Hemingwaye, že literatura má být jako ledovec, ze kterého je nad hladinou vidět jen malá část. O co se ve své literatuře pro dospělé Hemingway pokoušel a co definoval, to Batlička ve svých povídkách pro mládež zvládl, zdá se, levou zadní. Je za tím neskutečné množství historických a zeměpisných reálií (jasně, dneska bychom možná některé poopravili), jakož i těch společenských, i existenciálních otázek, nad kterými se dítě - a možná i dospělý čtenář - nijak zvlášť nepozastaví, ale ideálně se mu zapíšou hluboko pod kůži. Batlička je nestaví na odiv, mnohdy je ani nezmíní, ale někde za těmi dvěma, třemi stránkami povídky, prostředím děje a jednáním postav jsou...

A z tohohle dospělého pohledu mě nesmírně žere a mrzí, že se pod nánosem zkoumání Batličkovské legendy nějak úplně zapomnělo na fakt, že Batlička byl fakt dobrý spisovatel, od kterého by se leckdo měl co učit. Prostě čistě spisovatelsky. Je mi jedno, jestli ta první osoba v jeho povídkách byl on sám, nebo jen spisovatelský konstrukt; co mě dostává, je to, že to *zní* autenticky. Nečtěte o Batličkovi, čtěte Batličku.


tony64
27.12.2015

Batlickovym Taborem ztracenych jsem v mladi zjistil,ze kratka povidka muze byt uzasnym zdrojem predstavivosti,a Batlicka byl na svou dobu skvelym vypravecem,ktery dokazal upoutat ctenare jakehokoliv veku.Vse ,co prozil a zaznamenal,by nam,obycejnym smrtelnikum,stacilo na desitky zivotu.Pro mladou generaci,jsou jeho pribehy inspirujici.

tatjana1737
05.12.2015

Další z autorů, kteří mi zformovali dětství. Seznámila jsem se s ním při černé hodince v chatce na Souši, kde nám z něj předčítala paní učitelka Sýkorová. Místnost osvětlovala jen svíčka a světlo z takového toho okénka ve dvířkách kamen, venku jizerskohorská tma, mělo to neuvěřitelnou atmosféru... Po návratu z tábora domů jsem naběhla do knihkupectví a koupila si "Na vlnách odvahy a dobrodružství". Atmosféra nikdy už nebyla tak napínavá, ale příběhy se mi dodnes neomrzely a neodmyslitelně patří k mému prázdninovému čtení i dnes. Za jednu z nejdojemnějších povídek považuji "Kavalíry oblak".

Jako pro matku chlapečka je pro mne nepředstavitelné, že by můj syn v nějakých patnácti utekl z domova, obeplul svět, hledal opály, pracoval na šífu, živil se jako gaučo... Jenže tehdy byla jiná doba a svět byl mnohem větší a dobrodružnější místo než dnes.

Je mi líto, že Batlička je v pozadí jiných autorů, zasloužil by si větší pozornost ze strany žánrových čtenářů, i pro svůj pozoruhodný život a hrdinnou smrt.

notburga
09.09.2015

Rychlé šípy mě neminuly, zato s Batličkou jsem se seznámila až díky manželovi. Oddychové čtení na odpoledne je to parádní :)

Jinak slyšela jsem, že jeho písemná pozůstalost skončila také neslavně. Když zemřela vdova po O. Batličkovi (na začátku 60.let), nastěhovala se do prázdného bytu mladá rodina. Velmi je potěšilo několik beden s listy popsaného papíru, neboť si vytápěli tuhými palivy. Podle všeho jim toto zvláštní topivo vydrželo tři roky. Někdo má prostě smůlu...

manbeyond
28.10.2013

Batličkovo dílo je v podstatě archetypem klasické dobrodružné literatury z dob, kdy dobrodružství bylo opravdu dobrodružstvím. Jeho povídky jsou krátké (někdy až moc) a čtou se takřka samy. Spolu s Foglarem esenciální (nejen) chlapecké čtení!

em54
21.08.2012

Otakar Batlička mě a mého kamaráda fascinoval svými úžasnými povídkami - napínavými a krátkými. A tím, že byly krátké, nás současně štval - říkávali jsme si: kdyby to vzal do ruky Alexandre Dumas, byl by z každé povídky román na třista stran a to bychom si ho užili. Dnes se chystám k těm povídkám vrátit, protože to je útvar, na který zbývá čas vždycky - tlustý román je moc náročný, takové čtení odsouvám na důchod... Navíc byl pan Bazlička i statečný a odvážný člověk, takže ho mám rád i jako člověka. Jeho vypointované povídky vřele doporučuji všem, kdo mají rádi dobrou dobrodružnou literaturu.