Petr Havlík - knihy
2011 | Jak (ne)dělat dějiny |
2010 | České obludy |
2005 | Politika z obou stran: česká politika 1989-2005 |
1998 | Klaus & ti druzí : osobní inventura Petra Havlíka |
Žánry autora
Literatura faktu Literatura česká
Štítky z knih
Havlík je 0x v oblíbených.
Viník viní oběti, aneb Žijeme v zemi, kde nic není hanba
"... Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Snad jedině proto může stát v čele vlády někdo takový. Barbar? Bandita? Uchvatitel moci? Dost možná všechno dohromady, ale k tomu ještě nevzdělaný a samolibý sociopat. Je až dojemné sledovat ty zpozdilé prozřelé pokrytce, kteří slovy jednoho z nich, Ivana Pilného, byli prý naivní, když se s ním svezli na jeho tobogánu moci. To je fajn, to říkají i bývalí soudruzi a estébáci. Jenže každá životní volba bývá i příčinou, po níž přichází následek. Pokrytci a oportunisté se chytili agrofertí vítězné vlny. A výsledek? Rozklad státu v přímém přenosu. Chcete příklady? K tomu stačí se probudit a otevřít oči.
Stát nezklamal, stát jsme my všichni. Pokud bychom tuto teorii přijali, pak by to znamenalo, že zklamali všichni. To bychom do jednoho pytle hodili viníky i oběti, ale i ty, kteří včas varovali před predátorem, s těmi, kteří mu sloužili a posloužili. Tak to není. To je stejně chybné, jako bylo chybné polistopadové heslo „Nejsme jako oni“. To přispělo k atmosféře relativizace minulosti a k mravnímu marasmu. A právě tato chyba umožnila bývalým komunistům a estébákům uchvátit a ohlodávat stát.
Prý jsme byli premiantem východní Evropy. Prý. Možná jsme byli na chvíli nejlepším žákem nejhorší třídy, ale nic více. A ani to už dávno neplatí. V posledních letech jsme se vezli jako černý pasažér v konjunktuře silného Německa (zejména z těchto zdrojů pocházejí evropské dotace). Zvykli jsme si na prosperitu a zadlužený blahobyt, který dokázali někteří dravci nejen využít, ale i hrubým způsobem zneužít, a to na náš společný účet. A většina se pak nechala opít rohlíkem. Hádejte odkud?
Česká republika nezažívá jen akutní pandemickou katastrofu, Česká republika pozbyla svoji identitu a také elementární důvěru a respekt okolního světa. Tyto rány se budou hojit dlouho a ztráty budou kolosální. Státní instituce by měly sloužit občanům, a ne naopak. Žádné drakonické represe nás neochrání před těmi, kteří nás vedou do záhuby. ..."
(Forum24, 27.2.2021)