Pierre Dumarchey

Pierre Mac Orlan, písničkář, básník a prozaik, vlastním jménwm Pierre Dumarchey, se narodil v roce 1883 v severní Francii, do roku 1924 žil vPaříži (s cestami za prací do ciziny), hlavně na Montmartru, posléze metropoli opustil a žil na venkově v okolí Paříže, kde zemřel v roce 1970.

Autor je označován jako "romanopisec sociálního fanrastična", "romanopisec hladu", "humorista Montmartru".

Zažil ubohost, trpké začátky, ale i mocné tvůrčí vzepětí montmartreské bohémy, neopakovatelnou atmosféru života svých přátel Apollinaira, Carca, Picassa a Modiglianiho. Sám se musel živit už od školních let a dlouho se těžce protloukal. V nejhorších letech bídy začal malovat pro anglického obchodníka obrazy žánrové scénky z dostihů, a aby se líp prodávaly, začal je podpisovat fiktivním skotským jménem Mac Orlan, které si ponechal jako pseudonym i později pro své literární dílo. V 20. a 30. letech dosáhl určitého věhlasu, mohl z psaní žít. Vrcholem uznání bylo pro něj jmenování do Akademie bratří Goncourtů v roce 1950.

Kromě knih o Paříži, esejů o známých malířích a několika svazků písní a básní vydal kolem 40 knih povídek a románů, např. Nábřeží mlh (1927), Zpěv lodní posádky (1918), Půlnoční tradice (1930), Atamanka Elsa (1921), Mezinárodní Venuše (1923), Žlutý smích (1914), Vítězné zvíře (1920), Markéta noci (1925).