Richard Austin Freeman

Jestliže většina vědeckých detektivů jsou géniové, kteří řeší své případy – často zabořeni do lenošky daleko od místa děje – především dedukcí, smělou hypotézou a intuicí, dr. Thorndyke je zcela jiného typu. Je soudní lékař a kriminalista a jeho nástrojem jsou pitevní nůž, kvantitativní analýza a technické rekonstrukce; nevychází za svým případem nikdy bez měřidel, fyzikálních přístrojů a chemických činidel, zaznamenává svá fakta v inženýrských výkresech a matematických symbolech a nemohl by pracovat bez své chemické a fyzikální laboratoře a mechanické dílny ani bez svého zručného a dychtivého faktota, pana Poltona. Je prostě přesnou ilustrací k výroku onoho slavného anglického fyzika 19. století, který prohlásil: „Neuznávám nic, od čeho si nemohu zhotovit mechanický model.“ Ze všech vědeckých detektivů je dr. Thorndyke ten, u něhož vědecký aparát není jen průhlednou kulisou nebo okrasnou stafáží; jeho zápletky jsou realistické a jeho řešení prakticky možná. Proto se mu odpustí, že je trochu suchý patron a nemá mnoho smyslu pro humor.
Jeho autor, Austin R. Freeman (1862 – 1943), má však na svědomí vážnější hřích, který také nezůstal bez následků. Své dokonalé exaktní metody pátrání považoval do té míry za vlastní základ detektivky, že se stal původcem oné neblahé choroby, klasické detektivky, již dočasně podlehli i jiní dobří autoři (jako F. W. Crofts, Anthony Berkeley atd.), totiž tzv. „detektivky naruby“ (inverted story). V detektivce naruby zná čtenář pachatele už napřed a celý příběh pak líčí jen způsoby, jimiž se zločinec snaží zahladit své stopy, a metody pátrání, které ho nakonec přece jen usvědčily. To je ovšem v příkrém rozporu s železnými pravidly klasické detektivky; a také to pak už není detektivka, nýbrž v nejlepším případě jen realistický kriminální příběh. Je příznačné, že Austin R. Freeman byl lékař s velmi rozmanitou praxí a zkušeností, zejména též jako vězeňský lékař ve známé anglické věznici Halloway.