Sarah Waters

V reakci na tishu8409 musím napsat, že snad nikdo, kdo Náklonnost četl, nemůže říct, že je to zmatečné a nedokončené - ano, S. Watersová v knize záměrně udělá guláš. Na konci se však guláš promění v luxusní kulinářský kousek, který se gulášem nedá nazvat ani náhodou :) V tom spočívá její mistrovství - aniž by to čtenář viditelně postřehl, tak ve všech svých knihách na své čtenáře plete ,,mysteriózní" síť různých lží, podvodů, omylů atd., až čtenář zjistí, že vlastně nerozumí vůbec ničemu a snaží se najít východisko. Sarah Watersová však nabídne to jediné rozpletení, které její čtenářská oběť nečeká a kterou to naprosto zaskočí. A v samém závěru nabídne mnoho úhlů pohledu, ale ne konkrétní odpověď, jak příběh končí. A tak nechává své čtenáře, aby si poradili sami, aby ti méně kreativní domysleli vlastní konec a ti více kreativní dostávají neocenitelný nový vhled do situace, přinutí je to uvažovat nad povahou lidí a nad jejich činy, naučí se prostřednictvím těchto knih dbát nejen na první pohled a na první názor na situace...

Řekla bych, že knihy od Watersové jsou jednou velkou metaforou a je pravdou, že tyto knihy nejsou pro každého a musí se s nimi umět určitým způsobem pracovat. Když jsem četla první knihu, Zlodějku, kterou jsem tehdy dostala k Vánocům, nevěděla jsem, co si myslet... Zezačátku mi přišla rozvleklá a zdlouhavá, to pravé napětí přišlo až v druhé polovině, ale to největší až na závěr. U těchhle knih nevydrží netrpěliví čtenáři. Ale kdo si umí počkat nebo už její tvorbu trochu zná, ví, že stojí za to vydržet číst až do konce, protože to pozornému a náročnému čtenáři nabídne nevšední zážitek...

Četla jsem nebo totiž... pokusila jsem se číst její Náklonnost, ale musím říci, že je to zmatečné, nedokončené a proto se mi její kniha nelíbila.
U každého autora poznáte nezaměnitelný styl ... a ten její se mi prostě nelíbí.

jedna z mála žen, které opravdu ráda čtu. Bravůrní knihy, které se čtou jedním dechem