Šárka Volemanová

Smutku na mě bylo v jednu chvíli příliš. Naději jsem si ale nikdy nenechala vzít, vzpomíná na nemoc v rodině Šárka Volemanová
Medicína ji odjakživa fascinovala. O to víc, když přišla přímá zkušenost s nemocí, která jí vzala manžela. „Pořad Moci bez nemoci ale nedělám jen jako vzpomínku na něj. Je to i poděkování lékařům a upozornění pro všechny, že prevence se vyplácí,“ apeluje moderátorka Šárka Volemanová. Jak na těžké období vzpomíná? Proč ji nikdy neopustila naděje? Dokáže jí v její moderátorské práci ještě něco zaskočit? A jak daleko je s psaním své nové knihy?
„Svého muže jsem poznala už jako onkologického pacienta. Měl velmi netypické onkologické onemocnění, se kterým si nikdo příliš nevěděl rady. Tehdy jsem pochopila, že nejtěžší je najít toho správného lékaře, možnosti léčby a naději na život,“ vzpomíná na přelomové období.
Nemoc manžela ji časem přivedla do Institutu onkologie, pro který následně pracovala jako vedoucí PR oddělení a tisková mluvčí. „Na čtyři roky jsem tak úplně opustila moderátorskou profesi. Nikdy jsem toho ale nelitovala. Potkala jsem tam totiž lidi, kteří pomáhali bez ohledu na cokoli vždycky se stejnou intenzitou. Jako pan primář Vydra. Tehdy můj zájem o medicínu ještě vzrostl,“ vypráví moderátorka, jejíž diskusní pořad Áčko v televizi Nova se stal legendou.
„Lidé si tehdy moji tvář s pořadem hodně spojovali. A protože to byl pořad, kam chodili lidé vyprávět svoje příběhy, chtěli je se mnou sdílet i v Institutu onkologie. Bylo to velmi těžké, protože já jsem tam chodila do práce a stávalo se, že jsem některé z nich už ráno nepotkala, protože zemřeli na paliativní jednotce. A pak jsem přišla večer domů, kde jsem měla svoje trápení. Mému muži se rakovina za deset let šestkrát vrátila. Proto jsem tam musela skončit. Smutku na mě už bylo příliš.“
Přesto s odstupem času souhlasí, že onkologie je vlastně velmi optimistický obor. „Je to jeden z nejvíce se rozvíjejících oborů. Je tam nejvíce novinek a nejvíce možností, což dává lidem hodně naděje. Bez ní by to v životě nešlo, a proto je důležité, abychom lidem naději nebrali, protože pak přichází beznaděj. Naštěstí lékařek a lékařů v ČR, kteří umějí naději dávat, máme neuvěřitelné množství...“
Blízká setkání, ČR Dvojka, 3. září 2024