Silvestr Maria Braito

Výpisek z vynikající (dvakrát podtrženo) knihy Josefa Petra Ondoka Bereme smích vážně?: „Braito je neodmyslitelnou postavou renesance katolictví v českých zemích po první světové válce, po níž následkem neblahého austrokatolicismu nastal velký odklon od Říma. Braito měl vliv především na intelektuální vrstvy národa. Byl velmi činorodý. Hodně přednášel, vykonával exercicie pro akademickou mládež, účastnil se prázdninových táborů pro studenty a dalších akcí, které probíhaly po celé republice. Říkával, že sloveso „cestovat" se dá stupňovat jako přídavná jména: cestovat, rajtovat, brajtovat. Psal knihy a redigoval časopis Na hlubinu. Jeho přednášky i kázání byly okořeněny humorem a byly přitažlivé především pro mladé intelektuály. Braito byl však i nebezpečný debatér, neboť jeho humor dovedl být sžíravý. I o otci Braitovi by bylo možno sestavit sbírku nejrůznějších příhod, v nichž humor hrál svou roli. (...) Otec Silvestr jel jednou vlakem. Do kupé, kde seděl, nastoupili dva chuligáni. Když usedli a uviděli proti sobě objemného dominikána, šťouchl první do druhého a povídá mu: „Hele, vole, nevíš vod čeho je tenhle sud?" Braito to samozřejmě zaslechl a hned briskně zareagoval: „Čuchnou si k pípě, mladej pane!" Z uznalého pohledu obou chuligánů bylo vidět, že odpověď náležitě ocenili.“