Simona Ingrová

Všechny její knižky měly šarm a vtip, dokázala humorně zjemnit i velmi vážné a nepříjemné situace.
Její knížky určitě stojí za přečtení.

Je pravda, že psala velmi nenáročné krátké příběhy ze života a spoustě lidem to vyhovuje. Mně nevyhovovala ta surovost, obnaženost těch ošklivých stránek života, žádná pořádná legrace, štěstí, osudová láska nebo happy end. Přestože jsem přečetla několik jejích knížek, tak mi vždy trvalo dlouho je přelouskat, zkoušela jsem hledat něco hezkýho, něco, co by mě přimělo po zavření knihy spokojeně vydechnou a zasněně vzpomínat na hrdiny. Od kamarádky, která jí přímo hltá, jsem se dozvěděla, že sama říkala, že její knihy jsou takové proto, aby si lidé mohli říct, že na tom nejsou tak špatně, že jsou na tom jiní hůř.
V paměti mi uvízly Střípky z ložnic, protože se mi líbil právě příslib happy endu, napravení hrdiny :) a taky "lžička kaviáru" každý den.

Od Simonky mám všechny knihy,každý půl rok jsem netrpělivě čekala na každou její novou knihu.Její smrt jsem obrečela a její knížky budu velice postrádat :-( Doporučila jsem ji spoustě kamarádkám a známým a každý komu jsem půjčila nějakou knihu od této skvělé spisovatelky chtěl půjčit další :-)Byla naprosto úžasná s jedinečným smyslem pro humor!!!Chybíš mi Simonko.........

Bohužel knížky od paní MOnyové jsem začla číst po její smrti :( Ale naprosto mě dostaly a vryly se pod kůži. Její inteligentní humor a sarkasmus mě dostal! Byla úžasná, bohužel další knihy už si nepřečteme.....

Knihy má napsané tak, že je za odpoledne přečtete, čtou se samy.

Knížek Simony Monyové jsem přečetla docela dost.......Její geniální smysl pro humor a dar, dělat si ze sebe srandu mě pokaždé dostaly .....Z neuvěřitelným nadhledem popisuje situace, které se dnes a denně stávají s malými obměnami každému z nás..... Vždy se jí povedlo vzbudit ve mě pocit, že v tom nejsem sama ... Díky jí za to.....

Paní Monyová vládla jazykem, její knížky jsou čtivé a dá se u nich i zasmát. Ale její psaní bylo jako šití horkou jehlou. Příběhy jako z ženských časopisů, postavy nepropracované. Přečetla jsem jen několik jejich knížek - nelíbily se mi.

Bohužel jako autor to sem musím napsat: my, literáti, máme tu smutnou jistotu, že i když budou naše knihy jen konzumního charakteru (tzn. tvořené pro momentální publikum bez toho, aby chtěly zobrazovat novým způsobem uměleckou realitu nebo vyslovovat nové myšlenky) a nebo budou stát za starou bačkoru úplně, tak nás v případě násilné smrti stejně čeká jakáž-takáž sláva a pověst "spisovatele". Na druhou stranu jsem předsvědčen, že paní Simona Monyová nikdy neměla žádné přehnané ambice být skvělou a hodnotnou autorkou, která míří do světového literárního kánonu. Je smutné jak dokáže mediální masáž zcela pošpinit senzací obraz skutečnosti. Jedněm je drásáno srdce dalšími a dalšími detaily, druhým je zas protivné předkládání modly. Čest její památce!

Ehm, ten popis o autorce je příšerný. Přečetl si to někdo po sobě? To není životopis ale odpad. Jestli každému stačí informace z Novy, která je má "zaručené", tak mně tedy ne.

Moc mě mrzí, co se stalo. Budou mi chybět knížky od téhle výborné spisovatelky. Dnes jsem vzpomínala při filmu Tchyně a uzený .
Čest Vaší památce, paní Monyová.

Včera jsem tomu nemohla uvěřit, ale je to bohužel pravda!!!!
Sama jsem prošla vztahem, ve kterém bylo domácí násilí, skončila jsem "jen" zmlácená v nemocnici..
Upřímnou soustrast její rodině....
Co k tomu víc dodat...

Paní Monyová byla a zůstává mou srdeční záležitostí.
Na jaře u nás v knihovně proběhlo její autorské čtení. Setkala jsem se s ní tehdy tváří v tvář. S ní, s jejím malým synkem a s jejím manželem. Nemůžu uvěřit, že ten muž je v podezření, že je to on, kdo ... Ani to nemohu napsat!
Nechci se smířit s myšlenkou, že už tu není, že odešla od rozdělané práce tak hrozným a podlým způsobem, že tu její synové zůstali bez ní, především ten maličký. Jak bude vyrůstat bez maminky, s kterou trávil veškerý čas? Jak bude vyrůstat bez rodičů a s vědomím, co se stalo?!
Simona Monyová rozdávala svou tvorbou radost a dobrou náladu, jistě zůstane s námi ve svých knížkách!
Paní Simono, čest vaší pamatce!

Hrůza, děs a bolest!
Je mi to moc líto! Přesto díky za mnohé večery a noci, kdy jsem poslala manžela spát a četla a četla a četla. Teď právě čtu Citovou divočinu, půjčenou od kamarádky. Svých asi 20 knih jsem zase rozpůjčovala já, aby přinášely příjemné chvíle i jiným.
Paní Monyová, lehké spočinutí a ať se vám tam "nahoře" líbí!!!

Dobrý den, daným pozůstalým přeji s celou rodinou upřímnou soustrast i přesto, že jsme nečetli paní Simony knížky. Jsem si jistá, že se nyní do toho pustím a budu tak vzpomínat na ženu a hlavně maminku třech dětí a šířit tak její myšlenky... I přesto, že ji neznám, byla jedním z nás a jak se všichni zmiňujete, zajisté byla i statečnou, silnou a bezvadnou ženou s velkým srdcem.O to je smutnější, že ji někdo dokázal natolik ublížit a tak i celé její rodině a fanouškům..Dětem přeji brzské odpoutání od bolesti kterou sdílíme všichni, co máme cítění....co na to více říci, snad doufat že čas vše vyléčí a vzpomínky přinesou....

Když jsem se to dozvěděl,myslel jsem si že se jedná o nějakou naprosto idiockou recesi.Však opak je pravdou.I když Simončiny knížky byly spíše určené něžnému pohlaví,mezi které opravdu nepatřím,měl jsem je a hlavně mám velice rád.V tomle směru jsme přišli o naprosto úžasnou spisovatelku,ale hlavně o úžasnou a krásnou spontální ženu.
Skoro všem pozůstalým upřimnou soustrast.Vím,že je to velice těžké.

Je mi to šíleně líto...Měla jsem moc ráda její knížky,četla jsem a četla,zapomněla jsem na svět okolo.Je mi z toho hodně smutno....

Je to velmi velmi smutné.., nemohu tomu stále uvěřit.., na stole mi leží dočtená Citová divočina.... Je mi to moc líto..., tak skvělá spisovatelka.... .

Také jsem z toho v šoku,měla jsem ji moc ráda,moje krevní skupina.Je mi to líto.

Je mi to strašně líto co se dnes stalo, nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Byla jsem věrná čtenářka.

Hrůza!!!! Co se to dnes mé oblíbené spisovatelce stalo. Je to k neuvěření. Mám z toho husí kůži po celém těle.