Terence McKenna

americká, 1946 - 2000

Diskuze (3)

Přidat příspěvek

tomas2921
13.05.2022

Ikkju: kdo říká, že to s TWZ nevyšlo? Další datum je tento letní slunovrat, v 5:45...

Ikkju
15.10.2015

Autora zasvětili do ztraceného jazyka čisté poesie skřítci při dmt tripu na Berkeley, v La Chorrera z předmětu složil maturitu i státnice. Že je to naprosto pitomé jsem věřil jen do chvíle, než jsem si jednu z jeho přednášek poslechl, jsem přesvědčený, že krátce po jejím skončení by dmt, ač s ním fyzickou zkušenost nemám, naměřili v krvi i mě (to není nadsázka, ale můj návrh na důkaz o věcech, které jsou jinak na hmatatelné důkazy skoupé).

Jazyk tvoří a boří svět, tahle teorie z díla McKenny přímo odkapává, proto jí mám i rád. McKenna byl v tomhle směru směs extatického šamana s hardcore učitelkou občanské nauky.

Nicméně na jeho díle mi trochu ubírá, že time wave zero (aspoň podle mého) neproběhlo, a raketový hyperpohon se podle bytostí z lysohlávek též zatím žádnému psychonautovi sestavit nepodařilo (to si žádný raketový inženýr nikdy nedal houbičky, když je frčeli i u Disneyho?). Ta králičí nora vede nejspíš ještě hlouběji...


HTO
30.03.2013

Díky skvělým komentářům kolegy Ikkjua jsem si otevřel McKennu na anglické Wikipedii a nalézám tam tento citát z interview, které s ním vedl Erik Davis koncem roku 1999, které se stalo jeho posledním rozhovorem: „Vždycky jsem si myslel, že smrt přijde bleskově, v několika hrůzných okamžicích, takže nebude čas přebrat si to. Mít měsíce a měsíce k tomu, dívat se na smrt a přemýšlet o ní a mluvit k lidem a poslouchat, co o tom říkají, to je svého druhu požehnání. Je to jistě příležitost k růstu, příležitost k porozumění tomu, jak se s něčím vypořádat a všechno si přebrat. Prosté konstatování z úst bez úsměvu, od člověka v bílém plášti, že za čtyři měsíce budete mrtvý, to s konečnou platností vrhá na věci světlo... Činí to život bohatým a naléhavým. Když se to stalo a já uslyšel tuhle diagnózu, uviděl jsem světlo věčnosti, à la William Blake, svítící skrz každý list. Tím chci říci, že brouk lezoucí po zemi mne dojal k slzám.“