Vlasta Pittnerová

K Vlastě Pittnerové jsem se dopracovala postupně přes Javořickou...Její díla jsou velmi podobná a přece v něčem jiná. Na rozdíl od Javořické píše syrověji, realisticky a bez příkras. Její příběhy jsou mnohdy kruté, ale zato jsou reálným obrazem tehdejšího života obyčejných lidí. Její romány nekončí vždy dobře, spíše vždy končí špatně, protože takový byl prostě život. Javořická naproti tomu byla donucena, aby její příběhy měly vždy happyend a příběh lásky byl završen dokonalým štěstím (i když také ne vždy). Pittnerová patří jednoznačně mezi mé TOP spisovatele.

Z pohledu socialni a kulturni antropologie jsou jeji dila cennym materialem. Ctu si je, kdyz mam naladu.

Miluji jeji dílo, její ton, stavbu děl, vypravěcí jazyk, procítěnost díla. Musel to být skvělý člověk, životem skoušený, a skušený...

utíkám si k jejím knížkám programově odpočinout od reality dnešních dní. I když je často vyprávění o nelehkém životě, je bez agresivity a útočné dikce, nářečí pohladí a starosvětské vyjadřování působí jako balzám. je v tom kus naší historie, vlastenčení a nostalgie :-)

Spisovatelka, jejíž život by sám vydal na román. Psala o mém oblíbeném 19. století. Příběhy nejsou příliš zdlouhavé, ale přesto vystihují dobře dobu a tehdejší morálku. Odehrávají se v různém prostředí: na venkově, ve městě, i mezi zámeckým úřednictvem.
Hezké, trochu starosvětské čtení. Psáno pěknou češtinou. Žádné hrubosti a vulgarity.

Nádherně, napsané příběhy. A jsou tak součané jen reálie se mění. Vlasta Pittnerová si odžila své, proto jsou skutečné příběhy přepsané její rukou tak působivé. Díky za ně...

Moje hodně oblíbená spisovatelka, díky které jsem si zamilovala konec 19. a začátek 20. století. Perfektní jazyk, včetně nářečí, popis doby - oblečení, jídlo, práce v poli nebo v různých úřadech.
Problém je přizpůsobení nově vycházejících knih součaným jazykovým požadavkům. Mám knihy, které vycházely v 90. letech a ty byly původní, novější jsou již upravované a kouzlo starých časů je pryč. Škoda...

Její knihy vytváří perfektní obraz doby, ve které žila. Bolest,smutek a zoufalství, spokojenost i štěstí. Takový život tehdy lidé žili. Příběhy , jaké se odehrávají možná i dnes. Jen s tím rozdílem, že tehdy si lidé vážili jeden druhého, měli úctu ke stáří a znali své místo v životě, ve světě. V dnešní bláznivé, obhroublé a modly nehodné úcty ctící době je radost si Pittnerovou přečíst.