Diskuze (2)
Přidat příspěvek
12.10.2019
Autor vydal ještě knihu veršů s názvem "Střepy", a protože k ní chybí veškeré podrobnosti potřebné pro zadání do Databáze, jen z ní uvedu jednu báseň, která tak trochu napoví něco o autorovi.
Porozuměl
Tak jsme šli do jeskyň.
Synka jsem vzal.
"Tatínku
kdopak je vykopal?"
Tak jsem mu vyprávěl
jak to v světě chodí
že cukr se rozpouští
ve sklenici vody
že voda
když se pustí do vápence
ten se poddá
jako klasy rukám žence...
To je vše.
Rozumíš?
Či mám mluvit dál?
"Rozumím táto
však kdo je vykopal?"
Kromě básně, která už byla uvedena v komentáři níže, mi ze Střepů asi nic v paměti neuvízne. Občas docela pěkné verše, ale většinou příliš jednoduché, málo znělé. Dnes by se netiskly, dnes by se vystavily na sociálních sítích k tomu určených.
Štvanci času
Marně oblaka oblohou stíhají se
Marně se vlna s druhou splynout snaží
v písečné bouři i skála utopí se
ničí ji čas i žář
ničí ji čas i mrazy.
Čas
v počátku zrodu člověka
na konci opět čas
a hlína.
Jde jeho středem
a nikde nečeká
nutí ho k lásce
i na ni zapomínat.
Všechno je štváno časem
země i s oblohou
vesmír
i nekonečno
beruška sedmitečná
i růže ve své kráse
a nejvíce člověk
se vší láskou věčnou.
Štvancem je vědec v zajetí čísel
štvancem je umělec
jenž vzdech múzy slyšel
štvanci jsou rytíři kosmických lodí
a nejvíce milenci
když se za ruce vodí.
Jediný limit života
smrti
je právě čas
který nás nutí
milovat
tvořit
žít
zachytit krásu...
jediný limit života
nás
štvanců času.