Zdeněk Birner

Po letech jsem se opět začetl do turistických průvodců Plzeňska, Chodska a Českého lesa, které sepsal pan Birner. A zamrazilo mě. Tolik tendenčních blábolů! Nejkrásnějšími místy západu Čech jsou podle těchto průvodců památníčky dělnického hnutí, teletníky a velkovýkrmny vepřů. Na Tachově je nejhezčí "bělostně vysoké panoráma moderních sídlišť", nejzajímavější památkou Horšovského Týna je nejspíš park Klementa Gottwalda, kde se opakovaně pořádalo setkání západočeských pionýrů.
Kdo ještě nebyl v Brnířově u Kdyně, nezná Chodsko. Už v roce 1946 tam "vykročili po těžké, ale slavné cestě socializace zemědělství". Co na tom, že stádo skotu záhy podlehlo tuberkulóze, zdejší JZD to dotáhlo až k "ekonomickému celku Československo-sovětského přátelství", za což obdrželo Řád práce. Do průvodce Chodsko (1976) se dostala i zmínka o americké armádě: "Americké velení nevyhovělo revolučním lidovým orgánům v Postřekově, aby jejich jednotky opustily linii na Dílech a pomohly osvobodit postřekovskou skupinu v Otově mlýně z obklíčení esesáků. U padlého Jakuba Krutiny byl pak nalezen lístek se vzkazem: Ať žije Sovětský svaz." Z novějšího průvodce z 80. let, který také nešetří pikantnostmi z novodobé historie, i tato jediná zmínka o americké armádě vypadla.
Argument, že to byla úlitba diktátorům, aby se mohlo o západním pohraničí psát slábne, pokud si pročteme turistického průvodce Šumava a Pošumaví z roku 1959 od Jitky Melicharové, který do oblasti Chodska zasahuje a je podobných ideologických žvástů ušetřen.
Pavel Šebesta