Trochu v pokušení diskuze
Mary Balogh
Poté, co se čtenáři seznámili s osudy bratrů Alleyna (Trochu hříšní) a Aidana (Trochu svoji), odhaluje další díl ságy rodu Bedwynů příběh nejmladší sestry této rozvětvené rodiny - lady Morgan Bedwynové. Od chvíle, kdy se Morgan vydá s rodinou svého ctitele kapitána Gordona do Bruselu, kde se shromažďuje anglické i spojenecké vojsko před bitvou u Waterloo, se její do té doby nevinný a dost nudný život společenské debutantky radikálně změní. Na jednom zdejším plese pozná Gervasa Ashforda, hraběte z Rosthornu, který se už devět let potlouká po Evropě. Morgan ho považuje za společenského hejska se špatnou pověstí, ale nemá nic proti tomu trochu si s ním zaflirtovat. Netuší, že Rosthorn si ji zvolil za předmět pomsty na jejím nejstarším bratrovi Wulfrikovi, který mu před lety velice ublížil. Vše se mění po vypuknutí bitvy u Waterloo, na jejímž počátku prchají Angličané z Bruselu, Morgan zde však zůstává, aby pátrala po svém nezvěstném bratrovi a přitom pomáhala v péči o zraněné. V této zmatené situaci se jí Rosthorn stává v Bruselu jedinou oporou, pomáhá jí s hledáním bratra a nakonec ji odváží do Anglie. Morgan netuší, že jejich přátelství v těchto válečných dnech bude chápáno jako skandální a že se stane předmětem pomluv. Hrabě Rosthorn přijde požádat o její ruku, bratr Morgan jej sice odmítne, ale již to, že s ním musel jednat, by mělo být důvodem k Rosthornově spokojenosti - pomsta se zdařila. Místo toho však před ním leží prázdný život bez lásky. Musí se proto pokusit znovu získat srdce i ruku zrazené Morgan.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2007 , BaronetOriginální název:
Slightly Tempied, 2003
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2010 | Nečekaná svatba |
2011 | Utajený poměr |
2005 | Čary lásky |
2010 | Vášnivé námluvy |
2010 | Vše končí láskou |
ukážka z knihy:
Ešte vždy bolo zvláštne byť znova súčasťou najvyššej anglickej spoločnosti a počuť, že takmer každý hovorí po anglicky. Niežeby Angličania tvorili jedinú tu prítomnú národnosť. Boli tu okrem iného aj Holanďania, Belgičania a Nemci. Ale Briti boli vo väčšine.
Gervase Ashford, gróf z Rosthornu, stál vo dverách tanečnej siene v dome, ktorý si vikomt Cameron prenajal v Bruseli na Rue Ducale, a s veľkým záujmom sa obzeral okolo seba. Hľadal známe tváre. Od nedávneho návratu z Rakúska stretol zopár starých priateľov, ale tu ich očakával viac. Aj keď väčšina dám a pánov sa mu zdala nesmierne mladá. V tridsiatke si tam pripadal starý.
Väčšia časť tých mladých pánov, ale aj zopár starších, mala oblečenú slávnostnú vojenskú uniformu, niektorí modrú alebo zelenú, no prevládala jasnočervená s množstvom zlatých ozdôb. Medzi dámami v pastelových splývavých róbach so zvýšeným pásom sa vypínali ako pávy. Zato dámy pôsobili veľmi jemne a žensky.
„Človek sa cíti tak trochu v nevýhode, aj keď je oblečený v najlepších civilných šatách, však?" nešťastne povedal ctihodný John Waldane Gervasovi do ľavého ucha; do pravého mu doliehal šum stoviek hlasov, ktoré chceli, aby ich bolo počuť v ruchu a hluku orchestra ladiaceho nástroje.
„Ak sem prišiel s úmyslom zapôsobiť na dámy, tak zrejme áno," pripustil Gervase s úsmevom. „Ak chce byť neviditeľný pozorovateľ, tak nie."
V tej chvíli túžil byť čo najnenápadnejší. Ešte vždy bol v prítomnosti Britov trochu v rozpakoch, uvažoval, čo všetko si pamätajú spred deviatich rokov. Koľko si toho môžu pamätať? Hoci sa pri tom neodohralo veľa scén na verejnosti, nebol si istý, do akej miery sa tá nepríjemná záležitosť dostala do povedomia......