Na plechárně diskuze
John Steinbeck
Cannery Row série
1. díl >
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
HTO - jó, je to přesně tak. Jsou knihy, které člověka chytí doslova za srdce, ale přesto je v podstatě skoro nemožné ty své pocity přenést do smysluplného komentáře. Pro mne je to třeba "předchůdce " Na plechárně Tortilla Flat, na Dannyho nedám dopustit - i když přípouštím, že Mack a jeho banda jsou snad propracovanější - přesto mám z paisanos z Tortilly pocit jakési živočišnosti. Přiznám se, že když mám den blbec, tak se jen tak pro spravení nálady "potuluju" na gůglu po Monterey a je mi hned líp. A zrovna tak se přiznám, že mám tyhle obě rozsahem nevelké knížky mnohem raději než jeho sociální romány - byť za ně nedostal žádnou cenu
Autorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
1941 | Hrozny hněvu |
2002 | Na plechárně |
2003 | Toulavý autobus |
nightlybird: zlatá slova. Míval jsem kdysi ve společném vydání Pláň Tortilla/Na plechárně (bohužel ta knížka zmizela při nějakém stěhování někde mezi Vogézami a Šumavou) a tam se, myslím v doslovu, mluví o "kalifornském dvojkoncertu J. Steinbecka". Dannyho kámoši a Mackovi mládenci jsou v tom kontextu cosi jako dvě strany téže mince a oba ty příběhy můžu číst znovu a znovu. A pokud jde o sociální romány, to nikdy nebyla moje parketa, ať už je napsal kdokoliv. Hrozny hněvu jsem několikrát "načal", ale nikdy jsem se nedonutil je dočíst.