Červené víno diskuze
František Hečko
Červené víno série
>
Román Červené víno patrí k najpozoruhodnejším dielam slovenskej románovej spisby. Skladá sa z troch častí: I. Živly, II. Hrdinka a hrdinča, III. Marek a Lucia. Jeho dej sa odohráva v prvej štvrtine 20. storočia v autorovom rodisku na západnom Slovensku – vo vinohradníckych osadách Zelená Misa a Vlčindol (takto nazval Hečko v románe Suchú nad Parnou a Vlčiu Dolinu) . Dej románu je mimoriadne bohatý a rozvetvený, sleduje životné osudy mnohých vynikajúco vykreslených a zo života odpozorovaných postáv. Podáva presný obraz o živote poľnohospodárov a vinohradníkov i o ekonomických a hospodárskych problémoch, s ktorými museli zápasiť. V centre deja stoja životné osudy troch generácií rodiny Habdžovcov. Román má autobiografický charakter, za prototyp hlavných postáv slúžili Hečkovi jeho starí rodičia (v románe Michal Habdža a jeho žena Verona) a rodičia (Urban Habdža a jeho žena Kristína) . V postave Marka (syna Urbana a Kristíny) zobrazil Hečko sám seba.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Štítky knihy
zfilmováno 20. století slovenská literatura
Autorovy další knížky
1960 | Červené víno |
1986 | Drevená dedina |
1982 | Červené víno 1 |
1959 | Svatá tma |
2001 | Červené víno 1 (1. a 2. časť) |
Film jsem viděl v celovečerní verzi, už si přesně nepamatuji v jaké byl stopáži a tak nevím, jestli třídílná varianta není dějově obsáhlejší. Ale co se týče této, tak ta je poměrně výrazně zkrácena oproti knize. U filmu jsem také postrádal určité veselé, nebo alespoň úsměvné pasáže, které v knize jsou. Častý pláč postav to celé posouvá spíše k tragédii. Pak mi v paměti utkvěli ještě dva záběry, týkající se spíše technické stránky toho filmu. Jde o to, že rodina hlavních hrdinů nežije v žádném blahobytě, ale spíše v nouzi. No ale je záběr, jak v noci spí a ozve se zabouchání na dveře. Ovšem petrolejka jim i při spánku svítí. Muž se probudí, vezme ji do ruky a jde otevřít. Při cestě ke dveřím, ale rozsvícená petrolejka vrhá na zeď stín. Druhý záběr je jak postava běží po zasněženém poli a přibližuje se ke kameře, ta postupně přesouvá záběr na nohy a postava ji pak míjí. No a protože je slunce nízko a je za kamerou, tak se tentokrát na sněhu na chvilku promítne stín celého štábu. Ale tohle jsou spíš takové hnidopišské zajímavosti. Jen chci říct, že jsem rád, že jsem četl nejdřív knihu a pak teprve viděl film. Protože obráceně bych asi do knihy nešel a ochudil se o pěknou knížku. :)