Česká architektura v mezičase diskuze

Tématem knihy Karoliny Jirkalové jsou vzájemné vztahy, překryvy a konflikty mezi českou architekturou, politikou a společností na sklonku státního socialismu a v prvních letech po sametové revoluci. Zabývá se proměnou rolí a mocenských pozic jednotlivých aktérů veřejné diskuse i stavebního procesu – architektů, státu (úřadů a legislativy), investorů a uživatelů a v neposlední řadě dodavatelské sféry a také jejich vazeb, sítí a koalic. Byť je rok 1989 bezpochyby výrazným přelomem, kontinuity mezi érami, které odděluje, jsou v oblasti architektury, urbanismu, stavební reality i bytové politiky přinejmenším stejně silné jako diskontinuity, byť třeba mají jinou dynamiku. I dějinné nespojitosti mají mnohdy společný obsah, jen opačné znaménko. Práce se snaží zachytit a interpretovat specifický „mezičas“ přerodu české architektury, který lze situovat přibližně do let 1986–1994. Grafika Anežka Hrubá Ciglerová, Richard Wilde (publikum.design).... celý text