Etika budoucnosti diskuze

20.05.2024

Výčet dílčích nedostatků (viz také hlavní "Komentář"):

a) Odkaz na Foucaulta a přinejmenším první zmínka Heideggera jsou zbytečný a zavádějící namedropping – kdybych chtěl být stejně přísný jako autor, asi bych řekl, že jde o cosi jako neetický "philosophy-washing".

b) Odsouzení technologicky založeného gaydaru na základě "utilitaristického testu" s tím, že pro takový vynález B. nenachází žádné prospěšné využití a tudíž se jedná o čistou újmu, je naivní. Pokud takový přístup zobecníme, pak lze na jeho základě morálně odmítnout jakýkoli výzkum, pro který není jasně stanovená prospěšnost a existuje podezření ze zneužití. Problematické je přitom už samotné "prospěšné užití" (prospěšné komu? - autor bere "prospěšnost" jako neproblematický pojem). Navíc je v tomto bodě sám nekonzistentní, jelikož pokud jde o natolik neetický výzkum, resp. vynález, pak není jasné, proč jej sám propaguje zbytečně detailním popisem.

c) Moc se mi nezdá, že mezi aristotelský výčet ctností patří "laskavost" – jsem přesvědčen o tom, že antické myšlení takovou ctnost neznalo a že se jedná o Bowlesův anachronismus s tím, že zpětně přisuzuje Aristotelovi křesťanskou ctnost (soucit?). Možná jde ale také o problém překladu – o tom však později.

d) Trochu zmatečně u tématu svobody projevu uvádí, že "pozitivní svoboda projevu" stojí proti "negativní svobodě škodlivosti". Opět mám dojem, že Bowles nechápe pojem negativní svobody, jak jej formuloval I. Berlin, k němuž se odkazuje – negativní svoboda není ochrana před pozitivní svobodou projevu (např. kdy někdo někoho slovně uráží a ohání se přitom svobodou slova), ale je naopak ochranou proti překážce, která může svobodě projevu stát v cestě.

e) Autor tvrdí, že komunisticky pojaté právo na rovný majetek je "spíš politická než morální volba" – asi si neuvědomuje, že každá politická volba je morální volba, resp. že politické jednání je vždy postavené na etice.

f) Pěkně znějící věty, že bychom se měli spíš než na zisk orientovat na zvyšování štěstí (jako v Bhútánu), jsou blábolem, jelikož není jasné, jak bychom měli systematicky štěstí zvyšovat (autor k tomu jasný návod nedává). Paradoxně se tím Bowles nevědomky vrací k hedonistickým součtům Jeremyho Benthama, v jehož linii myšlení se nachází J. S. Mill a jeho liberalismus s tím, že nejlepší způsob, jak usilovat o vlastní štěstí, je individualismus (dát každému svobodu k realizaci vlastního pojetí života), ze kterého mimo jiné vzešla právě naše společnost usilující o zvyšování zisku.

g) V poslední části autor tvrdí, že napodobování emocí je eticky pochybné, jelikož vzbuzuje falešná očekávání (když jakýkoli antropologizovaný systém napodobuje lidské emoce v komunikaci s člověkem). Bohužel si neuvědomuje, že s tímhle argumentem jsou neetické například také filmy od Pixaru či většina počítačových her (koneckonců je častý fenomén, že se někdo zamiluje do fiktivní animované postavy).

h) Také používá Kantův argument (aniž by ovšem tentokrát uváděl, že jde o Kanta), že není správné se chovat špatně k robotům, protože se pak budeme coby lidé chovat ošklivě i sami k sobě (Kant užívá tento argument u zvířat). Problém je, že pokud se vydá touto cestou, měl by také tvrdit, že nemáme používat roboty jako prostředku, ale pouze jako cíle, neboť jinak se stejně tak naučíme používat jiné lidi jako prostředky – a to Bowles (i Kant) explicitně odmítá (analogický argument "kluzkého svahu"). Navíc dále v textu tvrdí, že pokud nebudeme emocionálně reagovat na roboty, "ztratíme etické uchopení" (čili když se k nim budeme chovat ošklivě, jako by byli věci). Moc si ovšem nejsem jist, jak to jde dohromady s jeho předchozím tvrzením, že je neetické, aby mechanické systémy napodobovaly emoce, neboť je tím uživatel nevhodně manipulován.

i) Téměř v úplném závěru pak Bowles pronáší patetický apel, že z dialogu bychom měli vyloučit extremisty – ty přitom definuje tak, že "zpochybňují základní principy morálky". Bohužel si právě asi neuvědomuje, že principy morálky mají různé základy v konkurenčních etických přístupech a tím pádem tyto základy zpochybňuje každý etik, který se vymezuje vůči teorii, s níž nesouhlasí. Měli bychom tedy z dialogu vyloučit také všechny profesionální etiky. Čímž se dostávám opět na začátek – Bowles etiku prostě moc nepobírá…

j) Konečně mi přijde, že překlad není úplně nejlepší – některé věty mi přišly šroubované a významově pochybné a nejsem si jist, čí je to chyba (s angl. orig. jsem nesrovnával). Každopádně v textu jsou nedůslednosti (jako třeba "luddité" a pak "neo-luddisté"), takže překlad/redakce taky žádná sláva.