Guernseyská literárna a koláčová spoločnosť diskuze

20.02.2022

Tak já se přidávám, i když se zpožděním ,do diskuze. Já považuji Spolek za opravdový skvost. Na knihu jsem narazila náhodou, čtení jsem si užila a knihu jsem si koupila. Je bohužel pravda, že obálka nového vydání není tak krásná, ale opravdu jsem knihu chtěla mít ve své knihovně, tak jsem to zkousla. Tak barvitě popsané charaktery postav, nádherný příběh o těžké době, k tomu kapka romantiky. Pro mě patří Spolek mezi top knihy. Film jsem si konečně stáhla a těším se, až budu mít klid a vychutnání si ho.

22.05.2020

S radostí se musím zapojit do diskuze. Také totiž ráda "tlachám" o knihách.
O téhle vám musím sdělit, že za líbivou limonádu ji tedy opravdu nepovažuji. Limonády a románky a la červená knihovna moc nemusím, i když několik jsem jich samozřejmě také přečetla.
Je zajímavé, jak čtenáři vidí v jedné knize každý úplně něco jiného. Pro mne bylo čtení Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů velkým zážitkem. Také poučením o ostrově Guernsey o kterém jsem nikdy neslyšela. Měla jsem pocit, že tam jsem, že patřím do toho spolku, že jsou všichni mými přáteli.
Knihu jsem četla už dříve, ale často na ni myslím. Líbil se mi i jemný humor a příběh Elizabeth pro mne nebyl stěžejní.
Knihu bych asi nezařadila mezi mých deset nej, ale v knihovně bych jí měla moc ráda. Problém je v tom, že první vydání s překrásnou obálkou je už rozebrané a obálka druhého mne tedy opravdu zklamala, tak budu čekat, třeba někdy...
A komentář od čtenáře triatlet je tím nejkrásnějším poděkováním. Jestli jste ho nečetli mohu jen doporučit

22.05.2020

Greenfingers: S tou absencí diskuze máte pravdu. Za sebe mám opravdu rád takový potlach o knihách/knize.
Přesto pokud jde o tuto knihu, nějak jsem v ní nenašel ten přesah. Nápad byl určitě dobrý, na Normanských ostrovech se toho zase tak moc neodehrává (pokud nepočítáme dva britské seriály o jejich okupaci), a popularita knihy tak mohla některé lidi informovat o tom, že Němci Británii za druhé světové sice dobyli, ale nebyla to ta Británie, jakou si představovali.
Ale zpracováním mi přijde docela nešťastná – je to vlastně taková líbivá limonáda, oblečená do hávu těžkého období, aby si zvláště některé dámy poplakaly nad nebohou Elizabeth, jíž byla dána do vínku převelká dobrota, nekonečný optimismus, neskutečná obětavost, etc. Nad tím, že v koncentráku svým chováním ohrozila X žen (jak jsem napsal ve svém původním komentáři), už se ale nikdo nepozastaví.
Zklamalo mne, jak málo se kniha věnuje tomu, co je v titulu. Prakticky jenom prvních pár stránek. Od příjezdu hrdinky na ostrov začíná být jasné, že tohle bude něco jako Rosamunde Pilcher (byť v trochu kvalitnější verzi). Docela by mne zajímalo, která z autorek to provedla – jestli to už bylo v prvním rukopisu od začínající Mary Shaffer, nebo limonádu uvedla až zavedená Annie Barrows.
Bylo by lepší, kdyby se kniha odehrávala přímo za války, jejím hrdinou byl Spolek jako takový (a žádná spisovatelka a její emoce), a kdyby byl děj ochuzen o Elizabethu.

Byť si myslím, že o síle knih/čtení je spousta lepších titulů, než je tento (z dětských namátkou třeba Dahlova Matylda, Twainova Dobrodružství Toma Sawyera nebo Endeho Nekonečný příběh, z „dospěláckých“ pak třeba Orwellovo 1984 a zariskuju i Ecovo Jméno růže), v zásadě souhlasím s Vaším posledním odstavcem – čtení dobré beletrie i mne uspokojuje, a pokud k tomu je i nějaké poselství jako bonus, pak je to ideální stav.

Na závěr – byl bych nerad, abych vypadal jako agresor, který napadá odlišné názory druhých, koneckonců jako zájemce o období druhé světové války mne těší, že se lidi s těmito věcmi seznamují, přesto bych tu knihu měl raději, kdyby lépe namíchala svůj titul, dobová fakta, přidala nějaké solidní poselství a nebyla tak schématickou.
… A pro diskuzi jsou, myslím, podnětné i jiné, než jen pochvalné názory :)

29.11.2019

Je škoda, že k tak krásné knížce zde není (kromě SteveP1, který viděl pouze film) vedena žádná diskuze.
Ve svém komentáři jsem se také krátce zmínil o tom, že kniha nastoluje mimo jiné i otázku významu literatury. Z dopisů členů Spolku lze vyčíst, jak četba poznamenala jejich životy. Pomohla jim lépe snášet válečné útrapy a také kultivovala je samotné.
Nemyslím si, že když přečtu tisíc knížek, stane se ze mne hned lepší člověk, ale četba podobných beletristických skvostů jako je tento, mě nejen naplňuje uspokojením, ale rovněž zanechá určité "poselství". A to je to, co vždy od dobrých knih očekávám.