Hana Benešová diskuze

Podle Beneše v Londýně roku 1940, jak to sdělil svému životopisci E. B. Hitchcockovi - „Beneš přijel z Kožlan do Paříže v srpnu 1905. Měl prostředky na cestu a 30 Franků na počáteční výdaje“.
Historik Klimek: - „Ubytoval se v jedné místnosti bývalého kláštera a živil se chlebem s marmeládou“.
Podle Zítka, byly dívky Benešem „okouzleny“. Beneš v Paříži plné lesku a elegance, vypadal v omšelém ustrojení na první pohled hůře, než mnohý tamní bezdomovec. Se svou zakrslou postavou, prořídlými vlasy, nazrzlým knírem a huhlavým hlasem mohl vzbuzovat snad soucit. V očích dívek to byl ubožák, nebyl to prototyp muže, o kterém by snily nebo je „okouzlil“, ale světe div se, podle Zítka oni prý vytvořily s Benešem „čtyřlístek“ a „Od této chvíle chodil tento čtyřlístek společně, pořádal výlety do okolí Paříže, vycházky do galerií, navštěvoval divadla“. Zídek nepíše, kdo zcela nesolventnímu Benešovi platil vstupné do divadel a galerií, cestovné na výlety, jestli s sebou nosil svůj chléb s marmeládou nebo mu Oličová oběd zaplatila.
Na okraj: Z. píše o sestřenici Oličové – „Šmolíkové“, ale ta se jmenovala Smolíková.

„Beneš přijel z Kožlan do Paříže v srpnu 1905. Měl prostředky na cestu a 30 Franků na počáteční výdaje“. Klimek: - „Ubytoval se v jedné místnosti bývalého kláštera a živil se chlebem s marmeládou“.
Když počátkem listopadu 1905, v prostorách Sorbony, přítel Smolíkové, ruský emigrant Vienceslav Švihovský trojici pražských dam Beneše představil, byly prý, podle Zítka „okouzleny“.

Zídek umí hezky "krmit".

Tady nehoráznost Zídkovy tvorby, dostoupila vrcholu, on zcela pohrdá úsudkem čtenáře. Zídek nepíše, kdo Benešovi platil vstupné do divadel a galerií, cestovné na výlety, kam sebou asi nesl svůj chléb s marmeládou. Nebo mu snad Oličová zaplatila oběd?
To, že by se z Beneše a těch třech dívek stal „čtyřlístek“ bylo nemožné!
Sám Beneš neměl na společnosti těchto dívek žádný zájem, vadily by mu. Ten, kdo Beneše zná ví, že Benešův charakter nebyl předpokladem pro nějaké přátelství. Jeho osobnost lidi spíše odpuzovala, než přitahovala. Nikdy nemněl žádného přítele nebo přátele. Existuje důvodný názor, že to byl „robot“. Jeho sekretář Smutný napsal, že Beneš „postrádá veškerou lidskost“.
A že by nezávislá, mladá děvčata, kterým Paříž ležela u nohou, ztrácela čas s touhle lidskou stvůrou, je nemožné. Co mohlo vést Oličovou a Smolíkovou k tomu, aby s Benešem ztrácely svůj čas, nebo dokonce „opisovaly jeho přednášky“?. Sociálně vysoce postavené Oličové byl Beneše v nejlepším případě lhostejný, ale mohla se ho i štítit. A Smolíková určitě raději seděla se svým přítelem Švihovským někde v kavárně, než by ztrácela, byť minutu s Benešem. Jinak to možná bylo s Aničkou Vlčkovou, která mohla mít závažný, životní problém.

Beneš si dívky údajně získal tak, že se vzdaly svého dosavadního pařížského životního stylu, přestaly chodit do obchodního domu „U štěstí dam“, dnes Lafayette, a jiných módních sídel, na taneční zábavy, na korso Champs-Elysée, do kaváren a restaurací, vzdali se veškeré zábavy a případných známostí s muži, přestali s nimi flertovat a věnovaly se výhradně Benešovi, jak Z. napsal: - „Od této chvíle chodil tento čtyřlístek společně, pořádal výlety do okolí Paříže, vycházky do galerií, navštěvoval divadla“. A navíc „Beneš je zapsal na Sorbonu, takže vycházely z přednáškových síní společně“ a absolutním projevem okouzlení Benešem bylo podle Zítka, že -„Beneš nechával těm mladým, pražským dámám, opisovat své přednášky“.

Beneš v Paříži plné lesku a elegance, vypadal v omšelém ustrojení na první pohled hůře, než mnohý tamní bezdomovec. Se svou zakrslou postavou, prořídlými vlasy, nazrzlým knírem a huhlavým hlasem mohl vzbuzovat snad soucit, ne okouzlení. Dívkám s kterými se údajně stále stýkal, vykal, držel si odstup dokonce i při pozdějším údajném zasnoubení s Vlčkovou, tak jak je podrobně popisuje B/H. jí vykal. Chuť na milostnou rozkoš, jako motivaci získat ženu Beneš také neměl, jeho libido bylo mrtvé. V očích dívek to byl ubožák, nebyl to prototyp muže, o kterém by snily nebo jak absurdně píše Zídek, „je okouzlil“.

„Beneš přijel z Kožlan do Paříže v srpnu 1905. Měl prostředky na cestu a 30 Franků na počáteční výdaje“. Klimek: - „Ubytoval se v jedné místnosti bývalého kláštera a živil se chlebem s marmeládou“.
Když počátkem listopadu 1905, v prostorách Sorbony, přítel Smolíkové, ruský emigrant Vienceslav Švihovský trojici pražských dam Beneše představil, byly prý, podle Zítka „okouzleny“.