Hnízda diskuze

Básně i prózy Kateřiny Kováčové jsou syrovými, až krutými vzpomínkami na dětství a domov, kdy obyčejné věci a děje jsou očarovány představami a proměněny až v jakési obludárium všedního dne. „Ačkoli formálně rozdílné, tvoří všechny tři části kompaktní celek se silnou výpovědí o mezilidských vztazích. Je to systém, hutné příběhy do sebe zapadají, vracejí se v jiném kontextu, v upřesněném určení. Autorka neskrývá zdroje své poetiky, čerpá ze života bez příkras, v prostém příběhu nebo situaci nalézá hluboký význam. Je to drsné a krásné, žádné čarování, tak to prostě je a my Kateřině Kováčové věříme. Je důslednou hledačkou pravdy a s literární tvorbou to myslí smrtelně vážně. Dílo je přesvědčivé, žádné klouzání po povrchu, tady jde o život. Kateřina Kováčová touto knížkou bezpochyby neřekla poslední slovo. – Škoda jen, že zvnějšku je to publikace nepěkně upravená, opatřena ilustracemi, které notně pokulhávají za obsahem, což je matoucí a literárním kvalitám díla na škodu,“ napsal v recenzi spisovatel Ivan Binar.... celý text