Honzíkova cesta diskuze
Bohumil Říha
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Diskuze o knize (26)
Přidat komentář
podívejme, jak zábavná a na ostří nože je diskuze u Honzíkovy cesty. Tak my máme doma tu s družstevním vajíčkem, a protože u nás družstvo stále je, žádný výkladový kolaps nenastal.
Moji předci pocházejí ze vsi z těch, kterých bylo na vsích nejvíce, . chalupníci , kteří chodili pracovat do fabriky a doma pak obhospodařovali své malá políčka, nikoliv hektary, a svou jednu, dvě kravky či kozu.
Pokud si vybavuji jejich slova, ti družstva přivítali.... taky si vzpomínám z dob před rokem 1989, že to byli právě družstevníci, kteří si v sezoně mohli dovolit své zájezdy za památkami země - byli totiž ve své práci zastupitelní. To posléze vzniklý statkář bohužel, musel sedávat doma a starat se, takže se na soukromničení po asi patnácti letech trmácení, vykašlal..
je dobře, aby se děti dozvěděly,. jak probíhalo združstevňování v zemi a lze říci - různě - s nadšením i s nátlakem. Měly by se také ale dozvědět, jak probíhal přechod občinového vlastnictví půdy do vlastnictví soukromého, tedy pro některé toho nejsprávnějšího, které přecházelo.
Lze říci, že probíhal násilně za odporu většiny - ale beznadějného. Nevím, jak vy, ale my jsme se o tom učili na příkladu Anglie a jejího ohrazování. a co Kozina?
jinak literárním kritikům připomínám, že kdyby Honzíkova cesta a další Říhovy knihy pro děti nebyly dobré, nepřežily by dodnes.
Sarah01, ono nejde o alergii na konkrétní slovo. Ačkoliv je diskuze níže už trochu "vybraná", myslím, že je patrné, co chtěli někteří uživatelé říci a na co reagovali...A na tom nic k smíchu bohužel není:(
Prosím o radu, jakou může mít kniha hodnotu s autogramem spisovatele pana Říhy? kniha z roku 1960
Už dávno jsem toužila po tom, aby se na DK kolem nějaké knihy rozvinula pořádná, vášnivá, třeba i zuřivá diskuse - o jejím námětu, vyznění, chápání, jazykové úrovni, dobou proměnlivém výkladu, pohledu různých generací čtenářů atd. Ale že se tak stane u knihy Honzíkova cesta?!!! Opravdu - některá přání by se člověku neměla plnit.
reader.007 - nehodlal jsem už v téhle diskuzi pokračovat, protože to v podstatě není diskuze o knize. Váš poslední odstavec příspěvku z dnešního dne mne ale přiměl se ještě jednou zapojit.
Netuším totiž kdy a co jsem vám opalcoval (diskuze se nepalcují tak ani onak, jen komentáře ke knihám a autorům), palec tady na DK vyjadřuje pouze to, že se mi daný komentář líbil a navíc usuzovat na mé gusto podle toho se mi zdá trochu zjednodušené. No a vaše věta :"Já alespoň netvrdím že cenzura je dobře, když kope za ten správný mančaft." vzbuzuje v čtenáři diskuze, neznalém souvislosti, dojem, že já tvrdím naopak ano. A to se mi jeví jako poněkud hrubá demagogie (nebo možná neumíte správně nadefinovat myšlenku).
siena: já ti tvůj názor neberu, nemám ti za zlé že si myslíš opak, ostatně není tvou povinností se mnou sdílet ten můj. Osvětu o tom, jak mám chápat dnešní zřízení si ale nech pro někoho, kdo to ocení.
reader.007, nezlob se, ale říci o dnešní době, že je totalitní, je nepochopení, co znamená slovo nesvoboda. Že se s těmito pojmy dnes žongluje, že se relativizují, považuji za velké neštěstí, a proto jsem se na tvůj příspěvek reagovala.
Smazala? který? Jestli myslíte ten, kterým jsem knihu komentovala původně (zhruba před rokem), tak se mýlíte, to udělal někdo jiný a proto jsem jej napsala znovu a už naštvaněji. Jestli mluvíte o tom, co jsem napsala před pár minutami, tak jsem jen editovala některé věty.
Mí rodiče jsou učitelé (ti drželi hubu a krok a proto je nikdo nevěšel ani nepronásledoval, jejich rodiče vesměs zemědělci, takže taky přišli "o pár hektarů".
Co se týče vašeho gusta, to je mi známo od momentu kdy jste mi "opalcoval" příspěvek kde jsem kritizovala ideologicky upravovanou historii. Já alespoň netvrdím že cenzura je dobře, když kope za ten správný mančaft.
binysek - máte pravdu, že rodiče zpravidla formují děti k obrazu svému (ono Pavlík Morozov je spíše výjimka, ne-li patologický jev), není to nejspíš nic nového. Co považujete za "moderní politickou pohádku" jste měla víc a přesněji specifikovat, takhle je to jen bezobsažný výkřik se kterým se nedá polemizovat (to ostatně není u vás nic nového). A u poslední vaší věty jsem se zasmál. Možná vaši předci žili v té době na vesnici - rozhodně se jich ale kolektivizace nedotkla - jak jste se v dřívější době zmínila, vaši rodiče byli spíše intelektuálové (přiznám, že jsem líný hledat, jak jste to přesně definovala), rozhodně se ale nedali označit jako sedláci. A přestože se ta komunistická kratochvíle mých rodičů a příbuzných nijak děsivě nedotkla - prostě nám ukradli těch pár hektarů, co jsme my a příbuzenstvo vlastnili - znám ale osudy rodin, kterých se to dotklo daleko podstatněji, kterým ukradli všechno a s "holou prdelí" je vylifrovali na druhý konec republiky. To ale vy velice dobře víte a neočekávám, že sundáte z nosu své ideologické brýle a budete objektivní.
reader.007 - mně zase připadá zábavné, že jste svůj původní příspěvek smazala a že mne sice nelustrujete (ta úleva), ale zato znáte moje gusto. A pokud o to gusto jde, ještě na sebe něco málo napráskám - zde https://www.youtube.com/watch?v=o0hvYifds0Q.
Když to není pravda, ať je aspoň sranda.
nightlybird: je opravdu zábavné, že stačí abych zpochybnila termín totalita a už mě máte zaškatulkovanou a prolustrovanou do 5. kolena. Ano, nejsem pamětník kolektivizace, ale právě proto, že se takové věci děly mým předkům o 2-3 generace dřív, nehodlám s sebou životem vláčet jejich hořkost a nenávist. I kdybych to udělala, víte k čemu by mi to bylo?
A jen tak mimochodem: za totalitu považuji i současnou "demokracii", jen se projevuje poněkud jinak, proto jsem to názvosloví zlehčovala.
Už jsem pár let dospělá a tak si názor na dějiny i současnost (a koneckonců i lidi) tvořím podle toho co vidím, ne jak mi to podají sdělovací prostředky. Ale proti gustu...
Binýsku, s Vaším relativizováním se neshodneme, ale už jsme si to spolu při jiných příležitostech "vyříkávaly", že bychom se jen opakovaly. Ale pravdu máte v tom, že žádná cenzura nemůže zabránit paměti, i když právě minulý režim se o ní snažil ze všech sil. A je více než smutné, když se dnes opět začíná zkušenost, ne nezanedbatelného počtu našich spoluobčanů, zpochybňovat.
Myshmoter, Vy jste můj příspěvek nejspíš nečetla pořádně, viďte? Reagovala jsem pouze na poznámku, s kterou opravdu nemohu souhlasit. A napsala jsem, až ty děti odrostou. Nerozebírám ani nehodnotím dětskou knihu jako takovou. Takže si své poznámky o úchylnostech odpusťte.
Nightlybirde, díky za věcné shrnutí...
myshmother - s tou první větou by se dalo souhlasit. Co se mi ale jeví jako přinejmenším podivné, je pasáž :"...má někdo potřebu motat dítěti hlavu..." To si opravdu myslíte, že rodiče dětem nemají vyprávět o dobách, které ony (naštěstí) osobně neprožily? Nebo snad socializace vesnice neproběhla tak jak proběhla - tj. v řadě případů násilně a se zabavováním majetku, včetně vysídlování?
reader.007 - družstevní vlastnictví není vynález komunistů, různá družstva existovala již za 1.republiky (ne-li déle). Jde spíš o tu formu vzniku. A pokud jde o vaše vyjádření - o "době, kterou je dnes v módě nazývat totalitou" - promiňte, pokud Vám bylo v roce 1989 opravdu 9 let, tak o té době víte naprosto kulový a není divu, že vás nepoznamenala (zejména pokud vaše rodina patřila k dobře zapsaným u rudé vrchnosti). Pro řadu lidí naopak ta doba totalitou skutečně byla a poznamenala je víc, nežli by se jim mohlo líbit.
Nezlobte se na mne, ale rozebírat dětskou knihu z hlediska politické závadnosti, či nezávadnosti je podle mne trochu úchylné. Je mi 50let, v době mého dětství se u nás doma o politice hovořilo otevřeně, ale Honzíkovu cestu jsem jako dítě vnímala jako příběh kluka, který přijel za dědečkem na vesnici a stejně tak tuto knihu vnímaly moje děti narozené po roce 1989. Uznávám, že ta knížka není žádné terno, ale jestli má někdo potřebu motat dítěti hlavu rozpravami o nucené kolektivizaci, chudácích sedlácích a znárodnění pozemků, ať tu knížku raději vyřadí z rodinné knihovny. Jen tak mimochodem, nejoblíbenější knihou mé dcery (nar.1991) v dětství byla Čtvrtá překážka - o sovětské dívce, jejím dětství, cestě přes Komsomol do Rudé armády...Když se dcera stěhovala do svého, tu knihu si vzala s sebou, ačkoliv byla moje. Nemám ji vydědit za politickou nekorektnost? :-)))
To samozřejmě je. Já jen vidím jako nespravedlivé, jestliže se už zase říká, že o čem jsem psala nebylo. Proto jsem se do diskuze pustila...
O moje gusto tady vůbec nejde...Ale o tragédii zničených rodin, o sedlácích, kteří byli popraveni, zavřeni do komunistických lágrů. O vystěhování rodin na druhý konec republiky ze dne na den, bez prostředků. O doživotním cejchu dětí, jako dětí kulaků...
reader.007, to není móda, ten režim totalitní zkrátka byl. I když je nyní moderní říkat, že to tak nebylo... Také by bylo dobré dětem, až odrostou, vysvětlit, co stálo u zrodu právě toho našeho družstevnictví...A to bohužel, trendy není vůbec.
Nové vydání nebrat, je tak necitlivě (anti-ideologicky) osekané, že některé věty ani nedávají smysl. Záměr slečny dcery byl asi hezký (aby to nebylo tak "komunistické"), provedení je však zoufale hrozné.
Zajímalo by mě, jestli je v novém vydání stejný text, nebo je to přizpůsobené dnešní době a družstevní je zaměněno.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakem
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Je to neuvěřitelné, ale tato zřejmě autorova nejznámější kniha slaví letos významné výročí - je to již 70 let od doby, kdy vyšla poprvé. Fenomén mnoha generací, dílo psané v nejtvrdších letech komunistického režimu, a přesto si dokázala uchovat svůj půvab a čte se dodnes - i když s některými stylistickými úpravami, s nimiž ne všichni souhlasí. Každopádně k její velké popularitě určitě napomohly i osobité ilustrace Heleny Zmatlíkové. V roce 1956 měl premiéru i stejnojmenný film: Honzíka v něm hrál Miroslav Červenka, babičku Zdenka Baldová a dědu Vladimír Hlavatý. Zajímavé je, že ve filmu si menší roli zahrál i Karel Höger - ztvárnil řídícího učitele.