Zimní moře diskuze
Susanna Kearsley
Hrad Slains série
1. díl >
Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
The Winter Sea, 2008
více info...
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Kniha se dobře četla, o tom není pochyb. Jediné, co mi na příběhu vadilo bylo to, jak se hlavní hrdince Carrie zjevovaly obrazy z minulosti při psaní, tak si myslela, že se jedná o zděděné vzpomínky svého předka. Chápu, že o reinkarnaci třeba neví, nebo si ji nepřipouští, či v ni nevěří, ale rozebírá to tam s otcem, pak ještě několikrát s doktorem, všichni k tomu přistupují z vědeckého hlediska, ale nikoho nenapadne, že se může opravdu o tu reinkarnaci jednat. Přišlo mi, že se na tuto možnost všichni bojí poukázat, jako kdyby to bylo něco špatného. Přitom se toto téma objevuje v mnoha knihách - románech a dokonce i ve vědecké praxi, takže se o něm musel doslechnout i doktor. Nechápu proč tam tuto možnost nikdo ani nezmínil, tudíž proč se jí autorka vyhýbá? Všiml si toho taky někdo? Nebo to přišlo zvláštní jen mně? :D
Jinak mě ještě potěšilo, že hrad Slains opravdu existuje, prohlédnout si jej můžete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/New_Slains_Castle
Štítky knihy
cestování časem Skotsko jakobité prolínání minulosti a současnosti
Možná, že to právě byl záměr autorky, nezpracovávat téma reinkarnace, ale věnovat se jen genetické paměti. Pokud už by reinkarnaci nějak zmínila, myslím, že by ji musela více rozvést a těžko říct, jak by potom třeba příběh ubíhal dál. Navíc téma reinkarnace je všeobecne známé. Každý ví, co to znamená. Nicméně téma genetické paměti je ale v románech alespoň pro mě docela nové a tudíž vítané. :-)