Hvězdy nám nepřály diskuze
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168907/bmid_hvezdy-nam-nepraly-OhQ-168907.jpg
4
7944
7944
Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Diskuze o knize (53)
Přidat komentář
By mě zajímalo, kdo změnil žánr na román pro ženy. :-D :-D Vážení, tohle je youngadult, ne červená knihovna. :-)
Velmi čtivá knížka. Líbil se mi ten nápad s tím spisovatelem, že to nebylo úplně jen o rakovině, i když přece. Že první zemře Augustus jsem nečekala, film jsem ještě neviděla. Není to úplně nej trhák, ale četlo se to dobře.
Škoda je, že když jsem to četla potřetí, už mě to nechytlo...nesmála jsem se tomu tolik, trochu mě to dokonce i nudilo, protože to umím skoro nazpaměť. Je mi to hrozně líto - taková skvělá kniha...;(
@LordSnape máš pravdu. musím přiznat, že jak jsem se na film těšil, tak mě trochu zklamal. čekal jsem, že mě vezme víc. ale možná to bylo proto, že jsem věděl, jak to dopadne...
Knížku jsem objevila jen tak náhodou a jelikož je to nejlepší knížka kterou jsem četla, tak k ní taky musím něco napsat.
Knížku jsem přečetla za podvečer na jeden tah.
V životě jsem u žádné knížky nebrečela, ani kapka slzy, ale tahle knížka je výjimkou, probrečela jsem celý večer, noc a druhý den nato (dneska) brečím stále, myslela jsem na to ve škole, napadaly mě různé představy, jak by to skončilo šťastně. A přitom jsem vypotřebovala asi ,,půl litru´´ slz...:(
Zapůsobilo na mě taky že je to od spisovatele a ne spisovatelky..
Hazel je od teď mým velkým vzorem, i když je fiktivní postava, kterou vytvořil úžasný spisovatel John Green a Augustus? Zamilovala jsem se do něj, je milý, vtipný a optimistický a všechno je na něm k sežrání :)
Viděla jsem i film, který jsem taky probrečela, film je natočený krásně a herci jako stvoření pro tuhle roli :)
John Green se od teď stal mým oblíbeným spisovatelem :)
POZOR SPOILERY!!
Nejvíce jsem brečela u čísti jak Hazel řekl že má rakovinu, jak mu povídala tu řeč na předpohřbu, jak řekla že chce mluvit o smrti Augusta Waterse nejvíce s Augustem Watersem a nejvíce jsem se rozbrečela jak mu řekla do rakve ,,Miluju tě, v přítomném čase´´. A pak jak mu říkala že je to dobrý Gusi - Jak to teď píšu, proud slz mi opět stéká po tváři.
Ale prakticky jsem probrečela posledních pět nebo šest kapitol :(
Knížka mi hodně změnila život hlavně podhled na něj, můžu být ráda že jsem živá a zdravá.
Knížku všem doporučuji :)
Koupila jsem si jí na knižní veletrhu a je to nejúžasnější knížka jakou jsem kdy četla :) Tak procítěnou knížku jsem nečetla obzvlášť se mi líbilo, že od začátku je na tom hůř a pak na konec bohužel umře Gus :(( Viděla sem recenze že prý je to divná knížka ok chápu ne každému se musí líbit ale když člověk neví o čem ta nemoc je tak to moc nepochopí :) nic méně stále jí doporučuji a za ten jeden měsíc co jí mám sem jí přečetla asi 5x :D byla sem i na filmu je jiný než knížka ale autoři se hodně drželi děje z knihy což je v tomhle případě dobře :) vřele doporučuji
Naprosto strhující kniha! Z počátku jsem se do toho dostávala trochu těžce, protože upozornění autora na počátku mi trochu nahnalo strach, ale pak mě to vtáhlo do děje a nebyla jsem schopná přestat.
Do Augusta jsem se zamilovala skoro okamžitě. Bylo to fascinující, jak rychle se ti dva do sebe dokázali zamilovat. :-) John Green vystihl celý příběh naprosto skvěle - mé heslo je, že nezáleží na tom, jak dlouho se znáte, pokud se zamilujete, čas v tom nehraje roli... Navíc většina autorům se těmto tématům vyhýbá a John Green po něm sáhl a udělal z toho něco... nepřekonatelně nádherného! Tahle knížka ve mě zanechala takový silný dojem, že ještě po jejím přečtení jsem nemohla uvěřit tomu, že August zemřel... Pořád jsem doufala, že se najednou objeví s tím neodolatelným úsměvem na tváři a vtípky, rozumem....
Závěr knihy neměl chybu, opravdu to byl závěr s velký Zet. Pročítání dopisu, který napsal van Houtenovi, kde se mu svěřil s tím, jak miloval Hazel Grace, bylo něco kouzelného a Hazelinina slova: "Jsem, Auguste. Jsem." Mám vypálená do paměti ještě na hodně dlouho.
Kéž by tady bylo daleko více hvězdiček, protože podle mého si to tato kniha se silným životním příběhem, neohranou láskou, která nemůže působit kýčovitě, že byste si v duchu říkali, panebože a je to tady, právem zaslouží.
Ahoj, nerada otravuji, ale chtěla bych se zeptat jestli neznáte další spisovatele s pohledem na svět jako má John Green. Co píší o životě jaký je a ukazují nám krutou realitu. Byla bych vám velice vděčná kdyby jste mi dali doporučení na skvělého spisovatele/spisovatelku jako je John Green. Děkuji :)
Jako vypadá to dobře. Mé představy jsou nicméně trochu jinde ve vykreslení postav, ale mohlo by to být dobré. Kino plánuji a doufám, že mě film nenechá chladným stejně jako kniha.
@LordSnape viděl jsi trailer? podle mě to vypadá velice dobře (i když vím, že do traileru vyberou to nejlepší), Hazel i August vypadají podle mých představ. a na natáčení se podílel i John Green, tak snad by nedopustil nějaké zprznění.
Jsem na to vážně zvědavý. Snad to nedopadne jako Murakamiho Norské dřevo. Ale po dlouhé době zas půjdu do kina aspoň.
No, tak se mi dostala do rukou nejlepší kniha roku. A já kdybych nemusela spát tak ji mám přečtenou za pár hodin. Ale v něčem cítím zklamání a v něčem zase radost a překvapení.
Tím narážím na to, ze se neskutečně dobře četlo. Žádné zdlouhavé zbytečnosti, ale krásný čistý příběh, kterého mi sem tam naskakovala husí kůže, protože až tak je rakovina stašidelná.
Super bylo, že autor s příběhem nezacházel v rukavičkách, bral to všechno tak jak to doopravdy je. Neříkám, že to nebylo někdy hnusné, ale prostě rakovina je hnusná, dokáže z někoho tak úžasného, jako je Gus udělat úplnou trosku.
Také filozofické rozmluvy mezi Hazel a Gusem měli smysl, nebylo to takové plané kecy, ale opravdu hlubokomyslné projevy autorovy inteligence.
O humoru platilo, že sranda musí být i na pohřebě, ale když je to ten ,,nejvtipnější smutný příběh´´, tak jsem čekala trochu víc. Něco bylo fakt trefné, ale já čekala, že se budu na každé druhé stránce smát.:D
Sama hlavní hrdinka mi přišla hodně sympatická, až do té doby než Gus umřel. Já jsem jí totiž věřila, že Guse miluje natolik, aby se po jeho smrti zhroutila. A že se zhroucení nekonalo, tak jsem si říkala jestli fakt tak silná, nebo to z Gusem nebylo tak horké, ale bylo vidět, že jí to není úplně lhostejné a až teď si uvědomuju, že asi autor chtěl pouze poukázat na to jak je silná.
A Gus byl prostě zlatíčko, kterému se nedá nic vyknout.:D
Samozdřejmě to mělo své mouchy to má snad každá kniha a u titulu nejlepší kniha tohoto roku pořád váhám, ale u mě ta kniha dokázala vyvolat tolik emocí a byla tak úžasným způsobem smutná, že si jiné hodnocení, než pět hvězdiček nezaslouží.:D
Opravdu úžasné. Nevím, co přesně mám k této knize napsat. Je velmi čtivá, slupla jsem ji za 4 dny. Líbí se mi na ní ten kontrast. Dívka, co trpí rakovinou se smyslet pro humor, stejně tak Gus. V některých scénách jsem se opravdu smála. Už několik desítek stran dopředu jsem věděla, že umře. O to to pak bylo smutnější, ale nebrečela jsem (samotnou mě to překvapilo). Moc se mi líbily některé úvahy o životě, donutí člověka zamyslet se nad vlastním životem. Je to kniha, které mě chytla za srdce a myslím, že mi ještě dlouho zůstane v hlavě. Na takové knihy se nezapomíná :)
Doporučuji všem! Kniha se mi velmi líbila, nicméně ze začátku jsem byla trošku zklamaná. Čekala jsem podle recenzí a ohlasů něco trošku jiného. Nevyhovoval mi způsob vyprávění. Ale pak jsem si uvědomila toto: Jak jinak by mohla šestnáctiletá dívka popsat svou nemoc? Jak jinak by vyjádřila svoje pocity? Vždyť John Green to napsal naprosto perfektně! Od toho momentu mi kniha ubíhala strašně rychle, užívala jsem si výlet do Amsterodamu, bála se o hlavní postavy a modlila se, aby nikdo z mých blízkých touto strašnou chorobou neonemocněl.. (Teď prozradím něco z knihy, takže vy, kdo jste ještě nečetli, dále nepokračujte.) Ve chvíli, kdy Augustus zemřel, jsem cítila naprostou bezmoc, představila jsem si, jaké by to bylo ztratit lásku tímto způsobem, bylo mi tak úzko jako už dlouho ne.. S tím, jak jsem se blížila ke konci, jsem se začala strachovat o Hazel a zajímalo mě, jak si autor s koncem poradí. Myslím si, že bravurně, dopis mě naprosto dojal. Takže tedy:
"Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy - víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky."
Knížku jsme si koupila kvůli velkému hodnocení tady na databázi. Já dávám jen 3 hvězdičky. Knížka čte se dobře, ale extra emoce u mě nevzbudila, od začátku jsem věděla, že Gus zemře, takže to pro mě nebylo překvapením. Někdy jsem se ztrácela ve zvláštních slovních obratech. Znova si ji asi nepřečtu....
Toto je opravdu úžasná kniha. Musím podotknout, že už obálka mě zaujala. Je to krásně líčený smutný příběh. Působilo to na mě hodně reálně a dokázala jsem se do hlavní postavy vžít. Sympatické mi jsou téměř všechny postavy. Líbilo se mi, jak si Hazel našla přítele a prožívala lásku. Bylo to opravdu krásné. U jedné části, kdy už je August mrtev jsem dokonce měla slzy na krajíčku. Opravdu se mi to líbilo. Nikdy před tím jsem nečetla nic podobného. Nejvíce se mi líbí, že to je příběh o problému, který dnes řeší hromada lidí. Kniha se opravdu dá nazvat jako "Nejvtipnější smutný příběh" a vy do váháte, okamžitě se do knihy pusťte. Byla jsem zcela začtená do příběhu a po dočtení mě to donutilo uvažovat a obálku si vydržím prohlížet hodně dlouho:))
A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela jistě.
Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
Bolest se dožaduje procítění.
Prostě krásná kniha:)
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Bohužel jsem viděla nejdříve film než jsem četla knížku takže jsem věděla, že Gus zemře. Kdybych to nevěděla tak se zhroutím. Knížka byla velmi poutavá a já, když jsem ji dočítala ve škole a trochu jsem se rozbrečela, všichni se ptali 'Co se děje?'... a nedokážu si představit co by se mi stalo, kdybych to nevěděla. Jako mínus knížky bych dala jen to, že občas některé filozofické jevy, co se objevovali nebyli k pochopení.