Jobova zvěst diskuze
Jaroslav Haidler
Shodil se Jan Masaryk z okna Černínského paláce sám? Jaká byla poslední Stalinova slova? A jak to bylo se smrtí Lavrentije Beriji, jedné z nejkrvavějších postav 20. století? A co když úplně jinak? Hranice mezi historickou skutečností a fikcí může být nejistější, než se zdá. Stačí jen udělat jediný krok vedle. Román Jaroslava Haidlera se odehrává v době vymezené únorovým převratem v Československu na jedné straně a karibskou krizí na druhé, v prostředí té nejvyšší politiky i zákulisní reality zpravodajských služeb a přecházení agentů z jednoho tábora do druhého. Osciluje mezi sugestivností dobových pramenů a sledováním vnitřních motivací a myšlení jednotlivých aktérů dění - a odtud se pak může začít odvíjet kontrafaktuální hra na kdyby...... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2018 |  Výkupné za duši |
| 2011 |  Prokletá setba |
| 2008 | Jobova zvěst |
| 2013 | Očkovaný Satanem |
| 2014 | Smrt na holičkách |
https://www.novinky.cz/kultura/clanek/jobova-zvest-je-inspirovana-zivotem-beriji-a-stalina-40225010
Přiznám se, já JOBOVU ZVĚST nečetla, ale manžel mi některé pasáže předčítal a musím přiznat, že to bylo zajímavé. Není tu žádný komentář, a tak si dovolím zkopírovat text z výše uvedeného odkazu.
Odehrávalo by se v dějinách přesně to, o čem dnes už víme, a to i v okamžiku, kdyby se z mozaiky důvodů a příčin uvolnil jeden kamínek? Lákavou cestou fantazie inspirovanou fakty života Lavrentije Pavloviče Beriji, Stalinova šéfa NKVD i tajné služby se vydal Jaroslav Haidler (1933) v próze Jobova zvěst.
Vybral si období 1947 až poloviny padesátých let, kdy se v Moskvě bojovalo o přízeň Josifa Stalina a po jeho smrti o křeslo následovníkovo. Právě postava Beriji, ztělesněného pekla, který byl v prosinci 1953 popraven, posloužila autorovi ke spojení smrti Jana Masaryka, připravovaného atentátu na Josipa Broze Tita i souboje rozvědek Sovětského svazu a Velké Británie. Haidler je bohatě poučen o zákulisí všech témat, která se rozhodl spojit ve své politické fantazii, takže se čtenář ocitne vedle šéfů tajných služeb, kteří rozvíjejí zdánlivě nejfantastičtější nápady plné lásky i nenávisti.
Mnohé situace připomínají skutečnost, jaká byla s odstupem času rozkryta. Autor dal jména těm, kdo spojují zdánlivě neskutečné a jsou ochotni plnit tajné rozkazy do roztrhání těla. Nebo se jim vzepřít a přejít k „nepříteli“. A čtenář milující historii a fantazii zároveň se může projít znovu řadou osudů a tázat se, zda ve skutečnosti nemohly dopadnout maličko jinak.