Keltský soumrak diskuze

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11400/bmid_keltsky-soumrak-YtB-11400.jpeg 4 45 45

Tajemné příběhy s duchy, démony, elfy, plné keltské touhy po nehmatatelných a nekonečných věcech. Když v roce 1893 vydává tehdy osmadvacetiletý básník William Buttler Yeats sbírku povídek The Celtic Twilight, netuší, že se jednou tento název stane obecným – lehce ironickým – označením irského literárního obrození, jehož hlavním organizátorem byl, jemuž zasvětil své dílo, a že za třicet let poté bude poctěn oceněním pro spisovatele nejvyšsím – Nobelovou cenou. Narodil se roku 1865 v Dublinu; rodina často pobývala také v Londýně. Na prázdniny však Yeats jezdil do míst, odkud pocházeli jeho rodiče – do romantického prostředí hrabství Sligo na severozápadním pobřeží Irska. Toto místo, stejně jako mnoho jiných romantických a mystických míst v irsku, sytilo Yeatsův zájem o vše tajemné, mystické a duchovní a prostí irští venkované se svými legendami a příběhy se stali nevysychající studnicí námětů, obrazů a postav, jimž Yeats dával oživnout ve svých básních, dramatech i povídkách. Jak v Dublinu, tak i v Londýně Yeats proniká do intelektuálních kruhů i do kruhů zasvěcenců tajných řádů – v Dublinu se seznamuje s Georgem Russelem a jejich obapolná vášeň v mysticismus vyústí roku 1886 založením Dublin Lodge of Hermetic Society, v Londýně je uveden do společnosti dekadentních a symbolistních básníků, seznamuje se se svými krajany Oscarem Wildem, G. B. Shawem a především s prerafaelitou Williamem Morrisem, velkým inspirátorem Yeatsovy poezie, navštěvuje madame Blavatskou a účastní se esoterických schůzek v Theosophical Society. V osmdesátých letech se pouští do rozsáhlého a významem nedozírného literárního projektu, jenž bude nazýván irským obrozením neboli keltskou renesancí a jehož největším úkolem je vytvořit skutečnou irskou literaturu a postavit ji na roveň ostatním literaturám evropským. To, co vedlo Yeatse k tomu, že otřásl základy tehdejší literární konvence a začal budovat zcela nový mýtus, mýtus založený na polozapomenutých tradicích irské historie – na obrazu keltského Irska – byla jak vzpoura proti odvěké nesvobodě, útlaku, jež Irsko zažívalo od doby nájezdů Dánů a Normanů, kteří mezi prvními přetrhli vlákno irské kultury, tak i určitá satisfakce Anglii, jejíž několik století trvající okupace a anglicizace irska se podepsaly na rozvrácení gaelské tradice a na jistém zplanění irské literatury i kultury. Kam se tedy obrátit pro pramen čisté, nezkalené inspirace? Jaké božstvo vztyčit, jež by svou hrdostí a majestátností vlilo novou mízu rozdělenému Irsku? Podle Yeatse jediné skutečně pozitivní období irských dějin nalezneme v historii staré tisíc let, kdy Irsko hostilo starodávnou keltskou civilizaci, která tragikou, osudovostí i monumentalitou svých hrdinů - jako byla například Deirdre, Cúchullain, Ossian, Finn MacCool – dala vzniknout skutečnému irskému charakteru – hlavní poslání umělce tak mělo spočívat ve stvoření nového heroickébo světa a ve znovuoživení starověkých pohanských legend. Keltská mytologie se zdála být nejvhodnější pro uskutečnění Yeatsovýcn záměrů především díky své novosti, neprozkoumanosti, svěžesti, díky svému souznění s lidovou tvorbou a díky tomu, že její hrdinové svými smělými, hrdými činy, svou tragikou a lidskými osudy připomínali osudy hrdinů řeckých tragédií. Svými heroickými náměty by mohla zaujmout aristokratické vrstvy, svou předkřesťanskou imaginací a živelností zasáhnout početné vrstvy lidové – v tom spočívala geniální univerzálnost keltské mytologie. Keltská minulost, jež nikdy zcela nevymizela z irské tradice, se spojila s přítomností Irska, dala jí nový smysl. Yeats se s pravou keltskou rozhodností a živelností vrhá do organizování kulturního života – spoluzakládá Irish National Theatre (Irské národní divadlo) a vlastenecké náměty se objevují i v jeho divadelních hrách, například v The Countess Cathleen (1892), Cathleen ni Houlihan (1902), Deirdre (1907), sestavuje množství seznamů nejlepších irských knih (a veškerou svou energii soustřeďuje na svržení Thomase Moora, považovaného do té doby za irského národního básníka, a na vybudování nového básnického panteonu), spolu s T. W. Rollestonem plánují vydávání populárních a levných knih s irskou tematikou; Yeats také zakupuje opuštěnou normanskou kamennou věž v Thoor Balylee v západním Irsku, a ta se stává jeho letním sídlem a později i symbolem, jehož ve své tvorbě používá – viz básnická sbírka The Tower (1928). Yeats je však nejvíce ze všeho velkým irským básníkem, básníkem opěvujícím staré gaelské mýty a hrdiny (ačkoli se Yeats gaelsky nikdy nenaučil a rovněž zavrhoval snahy o znovunastolení gaelštiny jako národního jazyka v Irsku), v poezii se však nechal unášet keltskou fantazií, především v raných básních, a vydává mnoho básnických sbírek, jako například The Wanderings of Oisin and Other Poems (1889), The Countess Cathleen and Other Legends and Lyrics (1892, poezie v tomto svazku byla následně rozdělena do dvou částí – Crossways a The Rose), The Wind Among the Reeds (1899), In the Seven Woods (1903), The Green Helmet and Other Poems (1910), Responsibilities (1914), The Wild Swans at Coole (1917), The Winding Stair and Other Poems (1929) nebo New Poems (1938). Jako prozaik vydal několik povídkových sbírek založených na irském folklóru, jako například Fairy and Folk Tales of the Irish Peasantry (1888), The Celtic Twilight (1893), Irish Fairy and Folk Tales (1894), The Secret Rose (1897), sbírky esejů Ideas of Good and Evil (1903), The Cutting of an Agate (1919), dlouhý esej o umění a dramatu Discoveries (1906), okuItní povídky shromážděné ve sbírkách Rosa Alchemica (1897), Per Amica Silentia Lunae (1918) i knihu okultní filosofie A Vision (1925), napsal též svou dvoudílnou autobiografii: Reveries over Childhood and Youth (1915) a The Trembling of the Veil (1922) a byl také jedním z nadšených obdivovatelů a vydavatelů poezie Williama Blakea. Velkou inspirací povídkové knihy Keltský soumrak (The Celtic Twilight) je keltský folklór, mezi lidem dosud udržovaný a tradovaný, který ani křesťanství nikdy zcela nezničilo. Již samotný název souboru povídek je symbolický a skrývá v sobě mnoho obrazů a interpretací, sám Yeats spatřuje tuto „hodinu mezi psem a vlkem“ jakožto „most mezi dnem a nocí, jeden ze stehů spojujících přirozený a duchovní svět“. Kde jinde hledat tento most než mezí venkovským lidem, jehož víra v tajemno, jeho představivost, báje, legendy jsou jako vzácný šperk uchovávány a předávány z generace na generaci. Čas jako by se zastavil ve vesnických chalupách, u kamenných zídek, na polích i březích potoků a řek, pod stráněmi kopců a láska, nenávist, touha i utrpení se stávají nekonečnými a nesmrtelnými pro všechny, kdo svět vnímají duší a smysly a kdož jsou schopni svýma smrtelnýma očima někdy zahlédnout duchy a démony, zakleté bytosti, skřítky, elfy i smrtonosné víly, legendární postavy i nebe, očistec a peklo. Tento irský mysticismus je stále živý mezi venkovskými sedláky, hospodyněmi, potulnými pěvci, vesnickými čaroději, dětmi i vetchými starci, kteří jen hledají způsob, jak uchopit „nepostižitelnou náladu“ a vyjádřit něco, „co leží mimo dosah všech slov“. William Buttler Yeats, jeden z největších básníků, jaké kdy Irsko mělo, umírá roku 1939 a je pohřben v Roquebrune ve Francii. O devět let později jsou jeho ostatky vyzdviženy a převezeny do hrabství Sligo, kde nyní básník odpočívá na malém protestantském hřbitově v Drumcliffe pod svým vlastním epitafem: „Cast a cold eye on life, on death. Horseman, pass by!“ – Andrea Čadrnová... celý text