Kniha o San Michele diskuze
Axel Munthe
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71359/bmid_kniha-o-san-michele-RqB-71359.jpg
4
178
178
V októbri 1967 uplynulo stodesať rokov od narodenia švédskeho lekára Axela Muntheho, ktorý sa po celom svete preslávil svojou Knihou o San Michele. V čom je čaro tejto knihy, s akými problémami sa v nej autor vyrovnáva, že bola preložená do štyridsiatich rečí, medzi nimi aj do arabčiny, že teda toľko národov prejavilo záujem o jej hodnoty? Kniha o San Michele nie je román. Nie sú to ani pamäti lekára. Je oveľa viac. Je to sugestívny, mohutný a dramatický obraz života, často v jeho najzákladnejšej forme. Je to komentár lekára, umelca a človeka k udalostiam a faktom okolo neho. Je to séria zhustených románov či príhod, plných skvelých postrehov a znamenitých psychologických kresieb, umelecky podaných opisov prírody a jej krás, plných pokojného humanizmu, podkresleného často zmyslom pre humor. Láska k prírode, k človeku, ku zvieratám je akýmsi spodným tónom celej knihy a rousseauovský návrat k prírode je hybnou silou všetkých autorových počinov. Munthe vedie čitateľa cez študijné roky a svoje prvé lekárske kroky aj spoločenské úspechy v Paríži, cez sny o pokojnom a prostom príbytku medzi jednoduchými ľuďmi na Capri, cez spomienky na rodný kraj a Laponsko, cez strašné epidémie cholery v Neapole a zemetrasenia v Mesine, cez roky, keď pôsobil ako lekár v Ríme, až k splneniu svojich túžob: k postaveniu vily San Michele, svojho vysnívaného príbytku, plného starých umeleckých pamiatok. Sugestívnosť Muntheho rozprávačského umenia očarí každého čitateľa, lebo chápaním života sa prihovára každému človekovi.... celý text
Romány Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1974 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Story of San Michele, 1929
více info...
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
Siena, citát som sem dal hlavne zo zaujímavosti, aby boli vidieť rozdiely v prekladoch tých dvoch vydaní. Niekomu by sa to mohlo zdať zaujímavé, ako mne.
Ale keď už: V EÚ je každý rok použitých pri pokusoch 11 miliónov zvierat, testy boli zredukované čiastočne v oblastiach kozmetiky, ale takisto pribudla možnosť využívať dobrovoľníkov z radov ľudí – práve tá možnosť, nad ktorou sa pohoršujete. Áno, ľudia sa už môžu prihlásiť na otestovanie niektorých liekov, a výsledky testovania na ľuďoch sú pochopiteľne oveľa presnejšie ako testovanie na zvieratách, ktoré reagujú na rôzne chemikálie úplne inak ako človek. Človek odsúdený na doživotné väzenie jednoducho JE nepotrebný, pretože taký človek sedí kvôli ťažkému zločinu a nie za krádež lízatka, a taký človek nikdy nič pre spoločnosť už neurobí, takže je nepotrebný. Ale možno prehliadate záver tej vety v citáte, kde Munthe jasne píše, že možnosť testovania na takýchto ľuďoch by bola DOBROVOĽNÁ záležitosť z ich strany.
whack, nerada se pouštím do podobných diskuzí a věřím, že mne to bude mrzet, přesto...
Pokusy na zvířatech se od vzniku této knihy výrazně zredukovaly, zvláště v kosmetickém průmyslu. V medicíně ale bohužel stále hrají důležitou úlohu, i když současná věda hledá alternativy. Možná by bylo dobré si o tom přečíst nějaké seriózní články. Legislativa je v tomto hodně přísná.
Co mne však přimělo reagovat byla Vaše citace, s kterou nejspíš souzníte, když už to tu citujete i vícekrát:
"...Proč by nebylo možné nabídnout rodilým zločincům, chronickým škůdcům, nenapravitelným hříšníkům, odsouzeným k promarnění zbývajícího života ve věznici, nepotřebným a často nebezpečným sobě i jiným, zkrácení trestu...".TO MYSLÍTE VÁŽNĚ?!? Kde jsme to jen už slyšeli?!? Kdo bude o potřebnosti/nepotřebnosti rozhodovat? Nezlobte se, ale o větším pohrdáním životem toho druhého jsem už dlouho nikde nečetla a naivně jsem se domnívala, že zvláště zde, ani nepřečtu...A když už, že se nebudou tyto myšlenky adorovat.
Melantrich, 1969:
"Jedním z nejzávažnějších argumentů proti různým experimentům na živoucích zvířatech je, že praktická hodnota těchto pokusů je podstatně redukována základní fyziologickou a patologickou rozdílností mezi tělem lidským a zvířecím. Proč se mají tyto pokusy omezovat pouze na zvířata, proč by se neměly provádět také na lidech? Proč by se rozeným zločincům, nenapravitelně kriminálním individuím, odsouzeným strávit zbytek svého života ve věznicích, neužitečným a často nebezpečným sobě i jiným, nemohlo nabídnout snížení trestu, budou-li ochotni propůjčit se v omámení jistým pokusům, jejichž výsledek slouží blahu lidského pokolení?"
AZ servis, Bílý slon, 1991:
"Jeden z nejpovážlivějších důvodů proti mnoha experimentům na živých zvířatech je, že jejich praktická hodnota je velice omezena následkem základního rozdílu, z patologického i fyzického hlediska, mezi lidským tělem a tělem zvířat. Ale proč se omezují tyto experimenty jedině na zvířata, proč se neprovádí také na lidském těle? Proč by nebylo možné nabídnout rodilým zločincům, chronickým škůdcům, nenapravitelným hříšníkům, odsouzeným k promarnění zbývajícího života ve věznici, nepotřebným a často nebezpečným sobě i jiným, zkrácení trestu, kdyby se dobrovolně v narkóze podrobili pokusům na svém těle pro dobro lidstva?"
Štítky knihy
lékařské prostředí smrt švédská literatura vzpomínky autobiografické prvky královny Švédsko lékaři
Autorovy další knížky
| 1969 |  Kniha o životě a smrti |
| 1970 | Kniha o lidech a zvířatech |
| 1934 | Červený kříž a Železný kříž |
whack, nebudu se přít o čísla zvířat, či procenta zredukovaných experimentů. Ano, testování na lidech probíhá, mluvím o medicínském výzkumu, ale přichází na řadu až v posledních stádiích vývoje metod, či léků. Proto se do diskuzí na podobné téma nepouštím, protože asi marné vysvětlit, že experimenty na zvířatech podléhají přísným pravidlům, že se neprovádějí z plezíru či s nějakým skrytým potěšením těch "zlých" vědců a ještě zlotřilejších farmaceutických firem.
A nepřehlédla...O tom opravdu hrůzném experimentování se nebudu ani zmiňovat. Jen se domnívám, že jsme se jako lidé již mohli přesvědčit, jak se dá snadno proklamované dobrovolnosti "zneužít". Že mnoho našich spoluobčanů bylo odsouzeno na doživotí, na dlouhá léta, přesto žádnými zločinci, dle vás nepotřebnými, rozhodně NEBYLI. Považuji podobné myšlenky za nebezpečné si hraní s ohněm, proto jsem také zareagovala a s dovolením se budu pohoršovat i nadále.