Kronika mého života diskuze

27.01.2020

Asi před 5-ti roky jsem navštívil "z donucení" balet I.F.Stravinského (1882-1971) Svěcení jara. Pokud jde o balet jsem laik . Jako většině obdobně založených lidí se mi líbí Labutí jezero, zejména úžasnou hudbou. A najednou Stravinskij, kdo to je ? (Ptá se neználek). Byl jsem náležitě poučen o co půjde. Zejména o tom, že toto dílo způsobilo při premiéře v Paříži skandál. Stalo se tak v roce 1913 v Théâtre des Champs-Élysées Obrazy z pohanského Ruska, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara, způsobily při premiéře legendární poprask, vyvolaný jak hudbou, tak revoluční choreografií Vaslava Nižinského. Stravinskij i Nižinskij byli neúspěchem zklamáni, avšak stalo se přesně to, co chtěli. Když byl balet uveden podruhé v roce 1914 v koncertním provedení, bylo nadšení obecenstva tak veliké, že Stravinskému provolávalo slávu a dokonce byl z koncertní síně vynesen na ramenou na náměstí. Tolik k jednomu z vrcholů tvorby I.F.Stravinského.
Skladatel měl "životní kliku", že počátkem XX.století emigroval do Švýcarska a v r.1934 do Francie. Nástup nacistů jej varoval a definitivně se usadil v r.1939 v USA.
V roce 1962, po téměř padesáti letech, navštívil Sovětský svaz. Byl zde nadšeně přijat, provedl tu sérii koncertů svých děl a navštívil milovaný Petrohrad, tehdy již Leningrad. Setkal se tu i s Dmitrijem Šostakovičem, i když se jejich setkání příliš nevydařilo. Oba skladatelé prohodili jen pár zdvořilostních frází. V této době Stravinskij procestoval se svou ženou Věrou téměř celý svět Poslední desetiletí svého života zasvětil také nahrávání svých děl za vlastního řízení, a tak za sebou zanechal jeden z nejbohatších souborů nahrávek nežijícího skladatele.
Stravinského život byl celkem spořádaný a klidný. Nepotrpěl si na žádné extravagance a takové projevy u svých kolegů často kritizoval. Byl optimistou, nepropadal hlubokým depresím, které by mu bránily v práci. Jeho přátelům neunikla ani Stravinského hospodárnost a nejednou byl nařčen, že je „na prachy“ (A kdo není, že ? *1amu) Jeden z jeho přátel byl udiven, když spatřil jeho pracovní stůl: „Všechno zde bylo srovnané jako podle pravítka. Vypadal spíš jako stůl chirurga, než umělce".
Časopisem Time byl zařazen mezi „100 nejvlivnějších osobností 20. století“.
Podle svého přání je pohřben na hřbitovním ostrově San Michele nedaleko Benátek.
PS:
A má návštěva Svěcení jara ?
Slovo nadšení je málo...