Krvavé jahody diskuze
Jiří S. Kupka (p)
Skutočný príbeh Věry Sosnarovej, ktorá prežila dvadsať rokov v gulagoch. Tento neuveriteľný, ale kruto skutočný príbeh je desivým svedectvom Věry Sosnarovej, ktorá bola v roku 1945 deportovaná ako štrnásť ročná spolu so svojou deväť ročnou sestrou Naďou a ich matkou z Brna do Sovietskeho zväzu. V gulagoch na Sibíri prežívajú hrôzy stalinského teroru. Po nekonečne dlhých dvadsiatich rokoch sa jej podarilo so sestrou vrátiť späť do Českosloveska a po tridsiatich rokoch mlčania sa odhodlala vyrozprávať svoj životný príbeh. Prežila peklo na zemi. "Odpustiť môžem, ale nikdy nezabudnem." Věra Sosnarová Súčasťou knihy je doposiaľ nepublikovaný rozhovor s pani Věrou Sosnarovou v ktorom doplnila a objasnila niektoré udalosti.... celý text
Diskuze o knize (97)
Přidat komentář
Mám pocit, že včera byla anotace knihy už opravena s tím, že příběh je smyšlený, dnes je tam zase ta původní, nevšiml jste si taky někdo?
bubka, binýsek, jestli mne paměť neklame, vám, a dalším, byl přístup do Diskuze znemožněn proto, že příspěvky byly urážlivé a nenávistné. Od té doby, jak to tak sleduji, že zahadum, se laťka posunula tak hluboko, že by se vaše příspěvky mnohdy ztratily, takže se můžete obrátit na majitele stránek a prodiskutovat toto jeho dřívější rozhodnutí.
A ještě jednou...že se píše a mluví o událostech, které se děly na území nějakého státu, že se mluví o způsobu vládnutí v něm, nemá nic společného s nějakou fóbií. Tu zde, již několik let, ventilujete jen vy, a několik dalších. A opravdu ji nezastřete tím, že ji budete stále dokola předhazovat druhým.
Rade. neporozuměl jste? žádám odkaz k doložení vašeho tvrzení, že se objevily knižně jako fakt vydané falešné vzpomínky vězně německého koncentračního tábora. Já zatím na žádné nenarazila, ale vy asi ano, když o nich píšete.
ano, každý nespravedlivě vězněný nebo dokonce zabitý trpěl podobně, i ti na Quantanámu, v tajných věznicích současných banderovských ukrajinských věznicích pod rozličnými ozbrojenými uskupeními, v amerických tajných věznicích v Polsku, Sýrii i jinde, nicméně vraždění malých dětí, hromadná upalování, hromadná znásilňování a kopání vlastních hrobů si užívali - naštěstí zatím - hromadně jen vězni těch nacistických. myslím, že i kamenování a podřezávání na území ovládané Isis před tím poněkud bledne i ve své strašlivosti.
takže ano, je třeba rozlišovat, je třeba nenechat se zlákat k módnímu v některých kruzích antirusismu, kterým je tato databáze prodchnuta hlavně proto, že ti, kteří touto chorobou netrpí v rámci svobody slova buď nemají přístup do diskuzí nebo raději nediskutují.
na posuzování historie, zejména na potvrzení opakovaně pozorované skutečnosti, že historie je, byla a bude tendenčně překrucována tato kauza vliv mít bude. konečně, přečtěte si to Souostroví Gulag, oddělte v něm zrno od plev a zjistíte sám.
a to ani nemluvím o tom, že smyslem této knižně vydané lži bylo podvodě vylákat od ČR peněžní odškodnění, tedy trestný čin podvodu jako vyšitý.
z této knihy nelze jinak oddělit zrno od plev, neboť,a to je podstatné, zrno v ní zcela chybí, je to jen pytel plev.
Lectore. asi to tak nevnímáte, ale já bych rozhodně hodnotila vaše diskuzní politická vystoupení hodně podobně tomu, jak vy hodnotíte za od záhadum,, a protože Werich měl pravdu je to to poslední, co bych vám chtěla říci.
bubka: Vaší žádosti moc nerozumím, odkazů na válečné vzpomínky se najde snad dost, utrpení bylo na všech stranách, ať to byla válečná strádání, německé lágry, stalinské lágry nebo ty korejské, věznění a popravy v totalitních režimech ve všech koutech světa (včetně toho našeho), atd., trpěli všichni pronásledovaní, proč se tady dohadovat, kdo víc.
Podle mě je zbytečné se v kauze paní Sosnarové donekonečna přehrabovat a dokazovat tím - co vlastně? Že vše bylo jinak? Je potřeba uvést lži paní Sosnarové na pravou míru a dalšímu šíření jejích výmyslů zabránit, za to historikovi p. Hradilkovi velký dík. Na posuzování historie tahle jedna kauza týkající se jedné jediné osoby ale věru žádný vliv mít nebude.
Rade - dejte mi, prosím,, odkaz na u nás uveřejněné vzpomínky na utrpení druhé světové války, na něnecké lágry v celé Evropě a podobné lahůdky - a upozorňuji, že válka nebyla ani náhodou jen holocaust a že Slované jí zaplatili největšími oběťmi ze všech, které byly od a do z vylhané a popisovaly ne beletristicky to, co se tam dálo, jako třeba Jiskra života, ale to, co se tam nikdy neudálo.
jestliže fakta nejsou fakty, ale zlovolnou lží, je správné je zpochybńovat, a snad i připomenout, že nejvíce nácků přichýlily právě, kromě Německa samého, USA a také katolická církev., tam odtud do poslední doby devadesátileté vrahounské staříky vyškrabují.,
Beleterie je beletrie a je zcela na autorovi, jaký příběh vybájí a jak velké publikum si najde. Je ale nepřijatelné, aby byl takový příběh vydáván za autentický, pravdivý a aby „autorka“ objížděla zemi (včetně škol) s prodejními prezentacemi vydávanými za historické besedy. Zkresluje historii, shazuje skutečné utrpení reálných postižených a v důsledku (po odhalení lží) posiluje popírače a mystifikátory. A za to vše se jí dostává nezasloužených vyznamenání, kytic a finančního profitu.
ANOTACE KNIHY BY MĚLA BÝT UPRAVENA a doplněna o vysvětlení, že se nejedná o autentický příběh.
Historik Adam Hradilek, Lidovky.cz 18.7.2019: "Opět chci ale upozornit, že to není zcela ojedinělé specifikum vztažené na Česko, v zahraničí je řada údajných svědků holokaustu, kteří své výpovědi silně upravili."
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/utrpeni-tisicu-cechoslovaku-nezpochybnuji-pripad-very-sosnarove-je-extrem-rika-historik-hradilek.A190717_150025_ln_domov_mber?&recommendationId=00000000-0000-5000-8000-000000000000&&recommendationId=00000000-0000-5000-8000-000000000000
Ano, klasické, smíchám fakta s polopravdama a celou věc zcela rozmlžím.
Podstatou této diskuze je, že na základě nevěrohodného vyprávění, se tu zpochybňují fakta o gulazích. Ano, ve vězení lidé trpí. také jsou tato zařízení zřizována pro "nápravu" viníků. My se tu ale bavíme i o lidech, kteří nic neprovedli, jediné jejich provinění bylo, že se znelíbili tehdejším mocným, že se i jen narodili těm, kteří byli označeni za třídní nepřátele. Že NKVD odvleklo z osvobozeného Československa nemálo našich občanů. Bubka, píšete o konfidentech, "expertech západní kultury", ale už nenapíšete, že nemálo jich skončilo jako např. konfidenti STB, že některým byla udělena milost od našich dělnických prezidentů - viz, např. https://www.databazeknih.cz/knihy/pripad-fritz-192264. Jejich "kvality" se tedy hodily i těm "spravedlivým". Ano, v Severní Koreji se přeci nic špatného neděje, protože vy jste četla dvě lživé knihy. A i kdyby se dělo, tak to nevadí, protože v "Americe bijí černochy". Nic špatného se nedělo ani ve stalinském Rusku, protože vše je jen výsledkem protiruské atmosféry...a stále dokola...Špatnost je špatnost a neomluvím ji tím, že možná někde, někdy se děly ještě horší.
ano.gulagy byly. počty jejich obětí ale známy nejsou vzhledem k protiruské atmosféře se rozhodně nedá spoléhat na jiné než oficiální ruské zdroje s odkazy. v každém vězení lidé trpí, podstatou této diskuze je ale to,. že zvěrstva, která popsala paní Sosnarová prostě nikdy v gulagu neprobíhala , a ani v jeho okolí, to bylo vlastní expertům západní kultury, proslaveným Germánům a kolaborantům z jiných zemí, např, Ukrajiny nebo Pobaltí a dalším.
shrnuto, o tom, jak to chodilo v gulazích za Stalina toho prostě nevíme dost a i tato diskuze ukazuje, že mnozí o pravdu o nich zájem nemají,
neznám žádný vymyšlený příběh z koncentráku, zato jsem četla nejméně dva vymyšlené ze sev, Koreje.
Ano, Souostroví gulag je dobrá volba, je ale jej třeba číst pozorně a přísně odlišovat vlastní zážitky autorovy a příběhy, které podává z doslechu.
Knihu jsem chtěla číst, ale odradil mne od toho článek v Lidovkách, rozhovor s renomovaným historikem Adamem Hradilkem. Zděsila jsem se, k jaké manipulci došlo. Úryvky z rozhovoru:
Historik Hradilek: Tvrzení Věry Sosnarové o Gulagu jsou smyšlená: tamní vězni zažívali obrovské utrpení, ale nebyli upalováni po stovkách ve stodolách ani nebyli tráveni jedem, zabíjeni za nesplnění normy či vystavováni sexuálnímu násilí v takové míře a formě, jak paní Sosnarová sugestivně líčí. Syn mladší sestry Emilie, narozený v SSSR, nevzešel ze znásilnění v táboře, ale z manželství uzavřeného na svobodě v Nižním Tagilu.
Knihu paní Sosnarové Krvavé jahody jsme vždy považovali spíše za beletrii. V posledních letech ale se začala na besedách objevovat velmi často. Na jednu z nich jsem byl pozván zjistil jsem, že jsem svědkem velmi zvláštní seance plné emocí. Své vyprávění prokládala historkami, které se nikdy nemohly stát. Přecházela od modliteb k pláči i smíchu a celý sál v Letohradě to prožíval s ní. Na závěru si všichni ve velkém kupovali její knihu a nechávali si ji podepsat.
Na případu Věry Sosnarové se dá naopak najít spousty pozitiv. Problém je, že její příběh konzumovaly stovky dětí na besedách po českých školách. Tyto děti se teď setkávají s tím, že se to nemuselo odehrát tak, jak jim to bylo předloženo. Lze tedy tento případ dobře využít jako lekci z kritického myšlení.
Pokud ví, že se někde šíří nepravda, měl by vystoupit a za pravdu bojovat. Stejně jsem k tomu přistupoval i v případě paní Sosnarové. Nevěřím, že jedna taková kauza zpochybní utrpení tisíců Čechoslováků v gulagu.
Ještě dvě poznámky:
- Chudák pan Kupka, snad je dobře, že se toho nedožil, přitom se jen snažil zpřístupnit vyprávění paní Sosnarové, které - předpokládám - považoval za autentické a pravdivé…
- Záslužné pátrání historika Adama Hradilka bohužel povzbudilo všechny popírače gulagů. Kdo četl jen Krvavé jahody a o historii moc neví, může být touhle aférou docela zviklán.
Ale stejně jako ti, kteří si občas vymýšlejí příběhy o vlastním utrpení v koncentračních táborech za války, nemohou zpochybnit holocaust jako takový, tak jedna bájně lhavá paní Sosnarová nemůže zpochybnit existenci prokazatelně krutých sovětských pracovních táborů, kterými prošly miliony lidí a kde jich velká část za velice krutých podmínek zemřela.
Tak knížku jsem si koupila docela nedávno a nečetla ji zatím z toho důvodu, že jsem se na tak těžké téma zatím necítila. Teď už ji číst nejspíš ani nebudu. Kdyby to byla literatura faktu, tak snad i jo, ale vzhledem k tomu, že je to vlastně beletrie, tak nemám důvod číst něco, co si nějaký pan Kupka vymyslel.
Kekik, mystar, obdivujete lživé vzpomínky a je vám jedno, že se to nikdy nestalo?
To není dobrá cesta. Lež či bajna lhavost má v tomhle případě obrovský přesah v mnoha uhlech pohledu.
Protože u paní Sosnarové se vědělo, kde ty doklady hledat. Možná někde jsou informace o její matce, ale nikdo netuší, kde y mohly být, a není se čeho chytit.
ne, Kekiku, mystar, je to o tom, že záležitosti,které ta osoba popisuje se prostě nikdy ani v gulazích nestávaly.... to jsou příběhy z nacistických lágrů nebo banderovských akcí,jsou to prostě jen a jen zlovolné lži vyslovené pro získání peněz, dobré je, že ty peníze nezískala...sociální zabezpečení myslelo hlavou.
ano,, něco takového lidé zažili, popisuje to Simon Wiesenthal jako své reálné zážitky z německého, ne ruského lágru a mnohdy způsobeně ukrajinskými ne ruskými dozorci, způsobené nacionalistickými příznivci Bandery
na to, že lidi spolknou vše,samozřejmě připravení lidé, na tom staví všichni lumpové, že lidi pravdivost neřeší, proto taky výplach mozků je tak úspěšný. ale není tomu tak navždy
Jedná se o můj druhý komentář k této knize.
Jeden článek na internetu a hned takových odpadů... Co se píše na netu, je vždycky pravda, co?
I kdyby, píšu I KDYBY to nebyla pravda v ohledu této konkrétní osoby, tyto záležitosti se bohužel stávaly. Přestaňte řešit pravdivost této knihy, a spíše si uvědomte, co je důležité.
Kniha ve mně zanechala hlubokou stopu, a pravdivost neřeším. Protože něco podobného mnoho lidí bohužel zažilo. To je hlavní. Nic víc není.
Ozvláštně zajímavé je, že starší sestra Věry Sosnarové byla po válce odsouzena za konfidenství Gestapa k 5 letům vězení. Její matka žádala o říšské občanství, které jí bylo přiděleno 9.4.1941 a též se zachoval záznam o jejím udavačství na nacistickému Gestapu. StB se ji však po roce 1946 nepodařilo vypátrat s tím, že pravděpodobně odešla do SSSR. Zato se nyní v bývalém SSSR podařilo vypátrat řadu dokladů, které dokládají, že Věra Sosnarová byla v SSSR normálně zaměstnaná viz. přiložené skeny dokumentů.
zajímavé informace
HerrPilote, díky, jednou za tvůj komentář, knihu si určitě nepřečtu, a chtěla jsem, a druhý dík je za odkaz na článek.
Pro mě je škoda času na čtení tohohle dílka, raději ho budu věnovat nevinné beletrii a nebo ověřeným příběhům.
Ach ty hry na city.
bubka, já ji ani nečekám. Víte, mohla bych napsat to samé.
Trochu odlehčím, včera večer mne pobavila poznámka jedné z postav z filmu: "Když nechceš, aby ti okolí odpovídalo, nemluv sám se sebou nahlas"...
zůstanete bez odpovědi, diskuze s demagogy mne už prostě nebaví a nejsem povinna se s nimi trápit.
bubka, A VY ZDE MÁTE NĚJAKÉ VÝSOSTNÉ POSTAVENÍ, ŽE ROZHODUJETE O TOM, KDO NA VÁS SMÍ REAGOVAT A KDO NE?
Píšete do veřejného prostoru, píšete co píšete, stylem, kterým to píšete, pak se nesmíte divit, že se někdo ozve. Dokonce někdo jako já...domnívám se, že nejsem ani vulgární, nenadávám, nemám rasistické poznámky, Nevidím důvod, proč bych nemohla zareagovat...
Na střední škole jsem se účastnil přednášky této dámy. Bylo to srdcervoucí, kterak paní znásilnili matku, její sestra tímto způsobem počala syna, jak se střílelo do vězňů na louce, jak šli sbírat jahody, které ovšem byly potřísněné jejich krví (zde dala nenápadný odkaz na svou knihu)... Paní se v polovině přednášky rozplakala, no a na konci už jsme brečeli opravdu všichni. Domů jsem šel s tím, že si knihu zakoupím a přečtu si všechny detaily. Nicméně čas šel a já na knihu lehce pozapomněl.
A nyní se dozvídám, že paní Sosnárová si to vymyslela, že ona kniha byla produktem nikoliv přání podělit se o své otřesné zážitky, aby nebyly nikdy zapomenuty, ale spíš produktem (komerční) poptávky, která vznikla prostřednictvím reportáží (zvláště) jedné nejmenované televize.
Svůj historicky první „odpad“ nedávám proto, že by kniha nedosahovala literárních výšin páně Huga, ale proto, že ve finále velkým dílem pomohla dát všem pochybovačům o Gulazích a koncentracích náboje (osobně jsem se setkal s lidmi, kteří když to „prasklo“ začali pochybovat o těchto represivních táborech, přičemž mne toto docela poděsilo, jakkoliv tito lidé nebyli zrovna historiky, řečeno diplomaticky).
Tedy jediná kniha, kterou jsem nečetl, a kterou hodnotím přímým hodnocením (nicméně..... přednáška BYLA výtahem z knihy)…
bubka, svým způsobem je celkem pikantní, jak se odvoláváte na historika, zaměstnance ústavu, kterému jinak nemůžete přijít na jméno.
Jsem "ráda", že jste ty své příspěvky zde uveřejnila...Právě o těchto škodách jsem psala. Proč až nyní, když už před lety přišel s jistým podezřením pan Bystrov, se pan Hradílek takhle hlasitě ozval?
Nevím o jakém výplachu mozků tu píšete. Možná by bylo dobré, když už jste se pustila a vezete se ve "spravedlivém" boji proti podvodnici, kdyby jste se tedy také pustila do čtení celé studie, článku pana Hrazdíry. A ne, že si vyberete jen jednu část, která se vám hodí "do krámu". Protože tím děláte přesně to, čemu se tu vysmíváte. Z jednoho nevěrohodného vyprávění, víte své...A ještě poznámku. Přeci nejde o nenávist k nějaké zemi, když se píše a mluví o tom, co se v té zemi dělo.
líbí se mi příspěvky těch, kdo,, podobně jako u odhalených falz děsného života v Sev. Koreji vědí své a opakují - co na tom, že je to jen kec, ale lidi tam strašně trpí, takže je to vlastně pravda-...číst knihu jako strašidelnou dystopii je normální, vyvozovat z ní dnes tolik oblíbenou nenávist k SSSR / to je ten stát, který celé Evropě zachránil kejhák/ samozřejmě, hlavně k Rusku svědčí o tom, že výplachy mozků se povedly.
pohádkářka, kniha je jen dystopickou fantazií https://denikn.cz/161940/ceska-roky-lici-hruzy-ktere-prozila-jako-obet-gulagu-nikdy-v-nem-nebyla-odhalil-historik/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
Lenka.Vílka No a co, že to letos vyšlo znova? Bude se to vydávat tak dlouho, dokud se to nakladateli vyplatí. To nemá nic společného s pravdivostí obsahu. Myslíte, že všechny "příběhy podle skutečných událostí" jsou podle pravdy? Kdepak - hodně z nich bylo odhaleno jako mystifikace. O některých jsou pochybnosti. Ale stejně se to vydává.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
2009 | Krvavé jahody |
2003 | Balkánský sud prachu |
1980 | Rukojmí z Bella Vista |
2014 | Válečná nevěsta |
2003 | Hry velkých chlapců |
Lectore, ano, zdá se, že to platí pouze pro diskuzní vlákna v rubrice Diskuze. Chtěla jsem pouze uvést na správnou míru poznámku "...takže ano, je třeba rozlišovat, je třeba nenechat se zlákat k módnímu v některých kruzích antirusismu, kterým je tato databáze prodchnuta hlavně proto, že ti, kteří touto chorobou netrpí v rámci svobody slova buď nemají přístup do diskuzí nebo raději nediskutují. ...".