Lidé od vody diskuze

V řadě svých románů, tak oblíbených mezi čtenáři, ať už jsou to Plavci na Sázavě, Opuštěná řeka, Byl na Sázavě přívoz, Divočina, Skalní plemeno či jiné, vrací se- dnes už 67 letý Jan Morávek do rodného Posázaví k své milované řece, kterou jako by viděl stále okouzlenýma očima. Morávkova Sázava je živlem někdy krutým, tragicky zasahujícím do osudu lidí, jindy blahodárnou žvitelkou pracujícího lidu žijícího na jejích březích. I v tého nové knize, jež představuje výbor ze starší autorovy povídkové tvorby doplněný pracemi novými, se vrací Jan Morávek k řece. Ale je to opět jiná řeka. Řeka utěšitelka, řeka klidných zákoutí, řeka tiché pohody a smíru ukrývající pod svou hladinou mnohotvárný život znovu a znovu lákající, řeka vášnivého rybáře a vyrovnaného človu a nad tajemstvím ukrytým v hlubinách, se stejným zaujetím pozoruje a všímá si lidí, kteří tráví všechny své volné chvíle na jejích březích a mlčenlivě, soustředěně po několik hodin pozorují splávek udice. S úsměvem provádí nás světem rybářů, vidí za jich soustředěnou tváří bohaté osudy, někdy veselé, jindy smutné, odkrývá zvyky tohoto nárůdku zdánlivých podivínů, sdílí jejich vášeň, prožívá s nimi dobrodružství lovu, s důvěrnou znalostí zasvěcuje nás do řádu tohoto zvláštního cechu i do jeho osobité mluvy často nesrozumitelné obyčejnému smrtelníku. Devatenáct, většinou veselých povídek od Vltavy, Sázavy i od tichých tůní je osvěžující četbou nejen pro rybáře a kandidáty tohoto sportu, ale pro každého, kdo má rád přírodu a život ve všech jeho projevech.... celý text