Máslem dolů diskuze

23.01.2013

Máslem dolů je tuším Šabachova čtrnáctá kniha, která datuje rok vydání 2012. Po všech těch Šabachových knihách, které daly vznik skvělých filmů (Šakalí léta, Pupendo, Pelíšky, U mě dobrý) jsem se na dílko celkem těšil a očekával opět sondu do života s odrazem skutečnosti a citlivými postřehy.

Co zůstalo, je onen ležérní poklid a určitá pasivita, která Šabachovy knihy provází, ale jinak mne tentokrát kniha moc nepřesvědčila.

Novela Vás zavádí na počátek nového tisíciletí a hlavními hrdiny jsou dva přesšedesátníci, kteří čím starší, tím více se stávají „kluky“. Zatímco mysl dětinští, jejich tělesné schránky již provází řada neduhů. Arnošt a Evžen tvoří nerozlučnou dvojici, která má mnoho společného a přitom i rozdílného.

Amerikanofil Evžen, rentiér a zručný kreslíř, který své nadání nikdy nepovýšil na umění svůj život ve vztazích se ženami promarnil až do staromládeneckého důchodu. Arnošt je rozvedený šedesátník, který již dvacet let žije sám jen se svými knihami. Jako knihovník se pohyboval celý svůj život mezi svazky, a v době, kdy se stal invalidním důchodcem a Evženovým podnájemníkem sní o otevření antikvariátu, jehož základem by se měla stát jeho vlastní, léty a pracně vybudovaná knihovna vzácných vydání a publikací.

Evžen je přímočařejší, zajištěný, bez rodiny a dětí, Arnoštovou největší vášní vedle knih je jeho vnuk Míša a dcera Julie. A pak povinnost postarat se o svého otce, kterou naplňuje s křesťanskou láskou, i když otec již přežívá jen tělesně. Duchem je dávno mimo realitu světa, opatrován v blíže neurčeném ústavu, kde dožívá své dny. Ani dcera Julie, divadelnice a herečka, nemá život jednoduchý. Manžel podnikatel nenechá žádnou sukni kolem sebe v klidu a Arnošt, který vše sleduje neví, jak se vůči dceři a rodině chovat, aby neublížil, ale zároveň neumí eskapádě milostných úletů svého zetě čelit.

Středobodem obou pánů je hospoda Ticho, kde s železnou pravidelností vedle konzumace piva konzumují i život a jeho nástrahy. V rozpravách a filozofování se odráží současná doba první dekády nového tisíciletí. Odrazy jsou to však velmi obecné a jen lehce náznakové a spíše než popis problémů doby se řeší problémy nastávajícího stáří.

Arnošt se dostává do hledáčků doktorů a jejich nemilosrdným rozborům jeho tělesné schránky, které naznačují, že více než cokoliv jiného budou další dny spojeny s rozborem krevních testů a markerů, které svou elevací naznačují nedobrou budoucnost.

Děj – neděj se neposouvá nikam až do poloviny knihy, kdy se stane Míšovi vážný úraz, při jeho šestých narozeninách. Chlapec při zkoušení dědečkova dárku – chůdách, se vážně popálí, když na sebe obrátí hrnec vařící vody a ve snaze napravit vzniklé škody se Arnošt i Evžen do celé věci vpraví způsobem sobě vlastním. Když se ukáže, že Míšově návratu k normálu pomůže jen transplantace kožního štepu jeho biologického otce, rozhodnou se konat.

Příběh se ale dostává na křižovatku, neboť Julie musí v konfrontačním rozhodnutí přiznat, že biologickým otcem není jeho otec současný, nýbrž renomovaný režisér, který o svém synovi ale vůbec netuší. Celá situace se nakonec vyřeší a ona dramatická příhoda přinese nečekaně šťastný závěr. Míšovi uzdravení, rodině osvobození z problematického manželství, neboť původní vztah se pod tíhou důkazů rozpadá. Míša a Julie ale obratem získávají nového tatínka a partnera, který je naopak svoji novou rolí zcela pohlcen.

A pánové Evžen a Arnošt jsou spokojeni, že vše dobře dopadlo a rozhoupou se k zásadnímu rozhodnutí; poprvé a jistě naposled vyrazit za oceán do Ameriky, země, která se Evženovi stala životním osudem.

Mám-li knihu hodnotit, musím zůstat u tří hvězdiček a to jen tak tak. Pokud by měla každá kniha čtenáře pobavit či poučit, dodat myšlenku k zaznamenání a nebo nadčasovost dění, či předložit témata k přemýšlení, pak Petr Šabach se všech kategorií dle mého soudu ve svém zatím poslední díle jen lehce dotkl. Novela není rozsáhlá, a tak ji dočtete poměrně snadno. Mluvit o četbě se zatajeným dechem a na jeden zátah tu ale určitě nelze.