Mé ztracené město diskuze
Pavel Brycz
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215746/mid_jsem-mesto-215746.jpg
4
15
15
V novele "Mé ztracené město" se autor vrací do uliček a kulis svého dětství a dospívání, vrací se do města Mostu, které mizí v dírách hnědouhelných dolů, které halí dusivé smogové mlhy, naleptávají kyselé deště, a které škrtí změť potrubí chemických závodů… Příběh je sice fikce, ale drobné nitky skutečných událostí mu dodávají na téměř mrazivé autentičnosti. Spolu s hrdinou budete svědky likvidace kdysi nádherného královského města na úpatí Krušných hor, ale také likvidace jeho mladicky naivních představ, postojů a lásek. Filmové kulisy se mění ve skutečný svět a naopak. Vejděte spolu s ním do ulic polorozbořeného města, vstupte do kulis autorova mládí, a zkuste pochopit, co on, nebo hrdina knihy, anebo možná i vy ztrácíte a získáváte právě v tomto období.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
z recenzí: (…)Pojetí života a města, které je u moderního člověka jeho nejčastějším rámcem, splývá v Bryczově básnické knize Jsem město do podoby proměnlivého, amébovitě vyhlížejícího, někdy přátelského, jindy nevraživého organismu, který dýchá vlastními plícemi a pohybuje se na svých končetinách jako nějaký prahorní tvor. Organismus města, kterým je sice město bezejmenné a mnohovrstevnaté, ale za nímž tušíme i velmi konkrétní vedutu severočeského Mostu, místa s posuvným gotickým chrámem, s kopcovitým výčnělkem Hněvína, s barvotiskem stárnoucích prvorepublikových činžáků, ustupujících anonymnímu sídlišti, panelovému a betonovému labyrintu nicoty, získává v Bryczových básních v próze podobu archaicky heroickou, historicky okupační a nostalgickou, nevinnou nebo hříšnou, pohádkovou až hollywoodskou, nekonkrétně poetickou či konkrétně fotografickou a sudkovskou. Přechodný cirkusový stan se v Bryczově podání stává stejně plnohodnotným toposem jako hřbitov, kaple, hospody a nemocnice, zdevastované a opuštěné továrny. Na rozdíl od rozměrných epických celků, ve kterých je Brycz někdy až zajatcem svého košatého vyprávění, jsou textové miniatury v knize Jsem město básnivě sevřené a lakonické, mířící do hloubky víc než do neohraničené šíře…(czechlit.cz)
Štítky knihy
humor poetika básně v próze Most (město) Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2010 |  Bílá paní na hlídání |
| 2018 | Neboj se, vždyť máš česnek |
| 2003 |  Patriarchátu dávno zašlá sláva |
| 2011 | Co si vyprávějí andělé |
| 2016 |  Střídavá péče pro Kukačku |
z recenzí: (…) Sbírka „Jsem město“se stala literární událostí. Upoutala především její nápaditá kompozice: dvaačtyřicet krátkých povídek je zde prezentováno jako různorodé podoby nového města Most, které je jejich vypravěčem. Hned v první podobě se píše: „Jsem městem a novým městem, nejsem pamětník. Popisuji jenom to, co vidím.“ (s. 7) V druhé podobě zase: „Někdy bych se chtělo sejít se svým starým městem.“ (s. 10) Autorovi se podařilo vytvořit široký prostor pro protichůdné vnímání tohoto textového pásma. Můžeme jej považovat za barvitý popis současnosti a také minulosti města, jejž doprovází celá řada místních názvů, nebo naopak za jakousi novodobou mytologii, které je samo město strůjcem, která ho zabydluje příběhy odehrávajícími se v jeho prostoru. Povídky jsou jakoby letmo načrtnutými příběhy, jež se více soustřeďují na postižení nálady, zanechávají ve čtenáři svérázné pocity, a nikoliv vyslovitelné zážitky z četby (což může být ovšem pro čtenáře minus). Například „Podoba sportovní“ popisuje místní duch mostecké sportovní haly složený z potu vypařeného při sportování a z rytmu pořádaných koncertů, hromadným protagonistou následující „Podoby májové“ je třída maturantů, která se nedohodne na tablu a jejíž absoventi pak každoročně v květnu hledí do prázdných výloh. (Erik Gilk / Aluze 3/2001)