Piaty svedok diskuze

06.12.2012

S knihami Michaela Connellyho jsem se poprvé setkal zhruba před 17 lety a od té doby jsem přečetl všechny jeho dílka vydaná v češtině či slovenštině. Všem jeho knihám je vlastní prostředí losangeleského zločinu, dobrý příběh, čtivost, mnohačetné zápletky a několikeré zvraty v rámci popisovaného příběhu. Jeho knihy nejsou předvídatelné a proto pro milovníky detektivního žánru tolik zajímavé.

Michael je duchovním otcem oblíbeného hrdiny, policisty Harryho Bosche a knih s tímto samorostlým detektivem, který jde vždy cílevedomě a neúplatně za vyšetřením případu, napsal nejvíce. Vedle této postavy však později vytvořil i postavu advokáta Mickeyho Hallera, který stejně tak jak Bosh není stoupencem rutinních postupů a standarních metod při dosažení svého cíle.

Zatím co knihy s Harrym Boshem jsou detektivní příběhy přibližující především práci losangeleské policie, pátrání a dopadení zločinců a předání je americké justici k postrestání se všemi kličkami amerického práva, zajišťováním důkazů a prokazováním viny, je Mickey Haller velmi schopný právník, který ale jako advokát trestního práva stojí na straně „zatčených a obviněných“ a hledáním chybiček a kliček ve vyšetřování se snaží tyto své klienty osvobodit bez rozdílu jejich účasti viny. Tím si vysloužil nevraživost a nepopularitu jak u samotných policistů, tak i u kolegů právníků – státních zástupců, kteří naopak stojí vždy na straně obžaloby.

Pikantní je, že Connelly obě dvě postavy v průběhu let spojil rodinným poutem – jsou to nevlastní bratři, kteří stojí každý na jedné straně spravedlnosti, ikdyž v jednom ze svých románů je dává dohromady, to když Mickey Haller přijme nabídku a stane se státním zástupce a Harry je jeho vyšetřovatelem.

Kniha Pátý svědek patří do řady s Mickeym Hallerem, je proto třeba počítat, že se dostanete do mašinerie amerického práva a převážná část děje se odehraje v soudní síni. Přesto je příběh a jeho vyvrcholení opět brilantní.

Román Vás seznamuje s nejdemokratičtějším soudním systémem, který je ale náchylný k chybám a omylům. Seznamujete se s postupy, které jsou na začátku obvinění té či oné postavy z trestního činu, její zkrácený proces, balancování a snaha o dohodu mezi oběma stranami ještě než se vlastně případ dostane před soud. A pokud k tomu přijde, rozjede se mašinerie – žaloba – obhajoba pod vedením nestranného, ale voleného soudce a především před porotou 12 ti náhodně vybraných lidí jako poroty, která nakonec o vině či nevinně obžalovaného rozhoduje.

Zde se plně odhaluje nedostatek tohoto soudního systému. Rozjíždí se strategický boj týmů lidí – obžaloba – obhajoba podle předem daných pravidel, kde již nejde ani tak o vinu obžalovaného, jako spíše o intelektuální a morální boj mezi těmito týmy a využitím slabých a silných stránek rozhodujícího soudce, který na proces dohlíží.

A vítězí ta strana, která je šikovnější, zkušenější, emociálnější a dovede přesvědčit porotu o své pravdě, kdy si i při jejím výběru velmi pečlivě vybírá z kandidátů, kteří ji spíše vyhovují. Proto i dnes sedí v amerických věznicích stále spousta nevinných, především z doby, kdy nebyly při jejich procesech k dispozici dokonalé důkazní techniky, jako anylýza DNA a jiné forezní postupy.

Kniha Pátý svědek, stejně tak jako řada jiných knih např. Johna Grishama a dalších, plně odhaluje mašinerii amerického práva a justice a ukazuje, že máte-li šikovného advokáta, může být i jasný zločin a obviněný sproštěn obžaloby, přestože se to mnohdy vymyká logice a zdravému rozumu. Takto osvobozený obviněný navíc dle americké ústavy nemůže za stejný zločin být obžalován po druhé i kdyby se ke své vině obratem doznal.

A právě tento strategický boj se vede na stránkách jedné z posledních knih Michaela Connellyho Pátý svědek, mezi velmi zkušenou a dobrou státní žalobkyní Adreou Freemanovou a Mickey Hallerem. Jdou si po krku nevybíravě a uplatňují přitom všechny fígle své profese i nepřímým využitím osoby rozhodčího soudce. Příběh se ve vlnách překlápí tu na stranu obhajoby, tu na stranu obžaloby a až do posledních stránek netušíte, jak celý proces dopadne. A přestože má obžaloba nezvratné důkazy, podaří se Hallerovi husarský kousek. Svalit vinu na třetí stranu, kterou do procesu umně naimplementuje a pak ji donutí sáhnout k tzv. pátému dodatku ústavy, kdy se tato strana „schová pod pětku“ a odmítá vypovídat proti vlastní osobě.

Jeho klientka dostává osvobozující rozsudek, aby ihned v následném oslavném večírku svým obhájcům naznačila, jak s nimi celou dobu manipulovala a vlastně jim prozradila, jak celý trestní čin provedla.

To by ale nesměla takto „ponížit“ Hallera, který si obratem najde cestičku, jak spravedlnosti nakonec dát zapravdu.
A zdá se, že i postava Mickeyho Hallera nachází svoji správnou cestu, když se v závěru zatím této poslední knihy s Hallerem, její hlavní hrdina v závěru románu odhodlá opustit stranu obhájce a naopak dát své znalosti a zkušenosti na stranu práva – tzn. státního zástupce. Snad si tak definitivně vyřeší své morální dilema, získá respekt a uznání svých kolegů, svého nevlastního bratra Harryho Boshe a nakonec i své ženy – státní zástupkyně s dcerou.

Knize dávám 4 hvězdy a doporučuji všem, kteří máte rádi dobrý příběh a přitom Vás nenudí se hrabat mezi soudními rozhodnutími. I já spíše preferuji akci v terénu, kterou i Connellyho představuje Harry Bosh, ale ty 4 hvězdy jsou opravdy silné.