Miláčik diskuze

22.02.2015

Nejdříve se mi kniha zdála jako přehlídka gramatické správnosti, ze které by každý korektor prožíval ty pravé pravopisné orgie, ale několik chyb se tam přeci jen objevilo. Zřejmě už neexistuje kniha, která by se přeložila a opravila pořádně. Obálka je jednoduchá (mluvím o téhle: http://data.bux.cz/book/002/769/0027698/large.jpg) a vyhovuje mi, sedí k době, ve které byla kniha napsána, dokonce i pozlacení rámečků a písma charakterizuje prostředí, ve které se odehrává, paní grafička Viera Fabianová se vyznamenala.

Předchůdce Vlka z Wall Street ve 356 stranách (ačkoli já měl vydání z roku 1999 s 281 stranami, takže vy, kteří to budete číst stejně jako já jen kvůli povinné četbě do školy, zas tolik stránek to není), akorát tady se nejedná o prohnaného podvodníka s touhou zbohatnout, ale o prohnaného podvodníka s touhou zbohatnout pomocí sexu.
Osobně vůbec nesouhlasím s tím, že by Georges byl kdejaký hajzl hned od začátku, mně se naopak zdá, že si autor v polovině knihy usmyslel, že z něj hajzl bude, ***SPOILER*** a tak se přibližně kolem Forestierovy smrti drasticky změní jeho povaha, ***KONEC SPOILERU*** ať si naše češtinářka říká co chce. Do té doby, alespoň podle mého názoru, ke všemu Duroy přicházel tak nějak náhodou a spíše mi v tomto připomínal hrdiny z romantismu, kde v knihách z tohoto období se hlavní postavy ke všemu nachomýtly vlastně naprostou náhodou, ony samy za nic nemohly a vše jim bylo podáváno na zlatém podnose. A najednou bum! Z Duroye byl během několika stránek strašný darebák. Vím, že je asi pošetilé se opírat do této knihy, ale myslím si, že autor si do poloviny knihy myslel, že Miláčka ke všem penězům a štěstí dotlačí „tak nějak náhodou“, ale pak změnil názor. Nebo se na Georgesovi začaly objevovat rysy společnosti, ve které se objevoval, každopádně to ale působí hrozně nepřirozeně, promiň, autore. (A vy mě za toto nezapomeňte ukamenovat.)
Nebýt autorova bohatého jazyka, asi bych skončil někde před polovinou knihy, jelikož to začínalo být opravdu nudné. Už mě přestávalo bavit, jak se Duroy pořád scházel s paní de puberťačkou Marelle a pořád lituje, že není bohatý. Příběh jako takový je už v dnešní době ohraný, promiňte mi, tudíž se mi ta kniha nelíbila asi tolik, jako by se mi líbila někdy v devatenáctém století. Problém tkví v mé nenávisti k realistickým dílům, která sahá hluboko až do morku mých kostí. Není tam akce, tedy když nepočítám přestřelku s redaktorem konkurenčního plátku, jen se dokola omílají vztahy jako v nějaké venezuelské telenovele. Možná i proto dávám této knize jen prosté tři hvězdičky. Nakonec to ale zas až taková nuda nebyla a i já si ke konci řekl, že Du Roy je pěkný hajzl. Ale vážně pěkný, však vypadá jako Ježíš! Kdybych byl naivní paní de puberťácká Marelle, asi by mě dokázal i přesvědčit, že umí chodit po vodě.