Moc faktov diskuze

Moc faktov
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402872/bmid_faktomluva-deset-duvodu-proc-se-myl-iAH-402872.jpg 4 904 904

Desať dôvodov, prečo máme o svete mylné predstavy - a prečo sme na tom lepšie ako si myslíme. Na základné otázky o našej planéte, napr. koľko percent populácie žije v extrémnej chudobe, akým tempom rastie počet obyvateľov, aká je úroveň vzdelávania, aký násilný je náš svet, ako nás ohrozujú klimatické zmeny, odpovedá väčšina ľudí nesprávne. Mnohí sa v odhadoch sa mýlia do takej miery, že odpovede učiteľov, novinárov, investičných bankárov a hoci aj laureátov Nobelovej ceny by dosiahli horšie výsledky ako úplne náhodné odpovede šimpanzov. Hans Rosling, švédsky lekár, vedec, profesor medzinárodného zdravia a fenomén globálnych konferencií na TED-e, spolu so svojimi spolupracovníkmi ponúka čitateľom revolučne nové vysvetlenie tohto javu. Odhaľuje desať inštinktov, ktoré ovplyvňujú náš pohľad na svet – od tendencie rozdeľovať svet na dva tábory (zvyčajne na my a oni), cez spôsob, ako vnímame správy z médií, až po to, ako vnímame pokrok (sme presvedčení, že svet speje k horšiemu). Ukazuje sa však, že svet je napriek všetkým nedostatkom v oveľa lepšom stave, než si myslíme. Neznamená to, že neexistujú reálne problémy a riziká. No ak sa neustále všetkého obávame a odmietame vychádzať pri vnímaní sveta z faktov, ľahko sa nám stane, že prehliadneme práve najväčšie hrozby. Moc faktov je inšpirujúca kniha, plná zaujímavých informácií a napínavých príbehov. Zásadne zmení náš spôsob vnímania a hodnotenia sveta a vo svetle pravdivých faktov nás naučí reagovať na krízy a výzvy budúcnosti.... celý text

Diskuze o knize (3)

Přidat komentář

Cinik
30.08.2024 2 z 5

Obávám se, že právě ta statistika, respektive ta neseriózní, účelová a zavádějící práce s ní, tu knihu hrozně shazuje.

Mety15
09.09.2023 5 z 5

Naprosto skvělá kniha. Pohled na statistiku z jiného pohledu obohacený o mnohé autorovy poznatky z jeho cest a praxe. Líbí se mi také autorova sebereflexe.
O knize by se dala vést debata na hodiny a hodiny, což dokazují také některé komentáře níže (především ty kritické).
Rozdělení světové populace do čtyř úrovní je určitě zjednodušující, ale je mnohem praktičtější než dělání na rozvojové a rozvinuté státy. Rozdělit populaci dokonale je nemožné.
Autoři této knihy mají u mě obrovský respekt za svou práci, která světu přináší mnoho skvělých poznatků. O to více mě mrzí, že hlavní autor knihy Hans Rosling již není mezi námi.
Knihu maximálně doporučuji, člověk dostane jiný pohled na svět, který je velmi poučný.


NGC6715
25.07.2020 1 z 5

Reakce na komentář Kattie - možná trochu domýšlivě a chybně si vyložím její komentář alespoň částečně jako reakci na svůj, ale doufám, že mi to promine – Uvědomuji si, že jsem to s kritikou této knihy trochu přehnal (a vím, že přeháním často). A možná mě k tomu vedly i citované věci. Máme si dát pozor, když někdo apeluje na naše dramatické instinkty (zkreslené testy, zveličování rozdílů mezi tím, jak lidé vidí svět a mezi tím jaký je). Máme se vyhnout stereotypům, představující určitý druh zkratky (i kritika médií a lidského pohledu na svět už je stereotypem, který je v mnoha knihách a mnoha lidem se líbí; dělení na to, co je dobré a špatné, čím se lidé mají a nemají řídit je vždy určitá zkratka a nikdy nemůže zahrnovat celou složitost problémů). Nemáme se příliš řídit médii (knihy obecně jsou médium, a pokud chtějí dosáhnout toho, aby byly známé, musejí většinou dělat totéž co ostatní a působit na dramatičnost, jinak by byly nudné a lidé by je nečetli – samozřejmě včetně této). Kniha dělá přesně to, na co si podle ní máme dávat pozor, a proto mi i zde její tvrzení přišla trochu prázdná. Ale možná i tak má smysl v tom, že upozorňuje na problém, i když jej není schopna jej vyřešit, ale možná bylo vhodné, aby to autor podotknul sám. Zajímavou otázkou by bylo, jak to udělat, aby existovala média, která budou informovat racionálně, ale myslím, že by je skoro nikdo nesledoval, protože by nebyla tak zajímavá. I s tím, aby charitativní a podobné organizace nehráli na city mám problém – nepochybuji o tom, že tyto organizace zkoušely dávat tvrdá data. Ale hraní na city je prostě na výběr peněz efektivnější a bez něj se vybere tak málo, že charita ztrácí smysl – nejvíce dávají právě ti, kdo jsou hraním na city nevíce ovlivnitelní. Navíc tvrdá data se mohou s odstupem času ukázat jako chybná, ať už kvůli metodice výpočtu nebo kvůli tomu, že dlouhodobý a krátkodobý dopad se liší (viz. také kniha Tyranie metrik), a to by byl pro organizaci velký problém. Experimenty s charitou také nejsou moc oblíbené – ale alespoň zde se to zlepšuje. Je to snadné, pokud to dobré, a to funkční je totéž – ale bohužel, často to tak není a jen málokdy se podaří najít řešení. Možná se na tuto knihu dívám s nedůvěrou a jinak než ostatní také proto, že jsme pesimista (a nejspíš ze mě nikdy nic jiného nebude), ale chápu, že ostatní na ni mohou mít jiný pohled.